Petr Holub

Hádka tuzemské vlády s Evropskou komisí o střet zájmů premiéra Andreje Babiše plní titulní strany zdejších médií. Ve srovnání s Varšavou jde ovšem o slabý odvar.

Možná to tak vláda nemyslela. Spoléhala přece na to, že příští rok nebude nutné platy státním zaměstnancům zvyšovat, když jim začalo chodit o sedm procent čistého navíc.

Elektřina je třikrát dražší, než byla před rokem, a také stojí o polovinu víc než začátkem léta. Zároveň se cenový růst nemá k tomu, aby se zastavil.

O východoevropských zemích, které nevstoupily do eurozóny, se dá říct, že nedokončily transformaci svých ekonomik po pádu komunismu.

Ani Česko nevyhne přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku. To znamená nejen přestat těžit uhlí. Prosadit projekt na podporu nových technologií je tak nezbytným krokem.

Současný deficit nevznikl náhodou a jeho jediným důvodem není boj s pandemií. Když se současná vláda setkala s problémem, zakryla potíže dotací v řádu desítek miliard.

Krize dosud významněji neohrozila evropský blahobyt. Svým nepřímým vlivem však může poslat část společnosti do chudoby. Roste totiž inflace.

Stát si půjčí nejen na investice, což by se ještě dalo omluvit, ale dalších 200 miliard na provozní výdaje. Nový rozpočet ale bude schvalovat nová sněmovna. A může škrtat. 

Překonání krize je vždycky cesta slzavým údolím a nepochybně to platí i při této krizi. Nepřekvapuje, že politici a ekonomové povzbuzují veřejnost nadějnými vyhlídkami.

Kdo si chce užít tanec miliard, musí do zdravotnictví. Příjmy zdravotních pojišťoven vyrostly z 327 miliard korun v roce 2019 na 400 miliard, které se čekají letos.