Osudový ročník 1924: Mládež musela pracovat v Německu, bez toho aby si dodělala střední školu

Ročník 1924 patřil v českých dějinách 20. století k těm nejobětovanějším.

Mladí lidé právě z tohoto ročníku byli nejčastěji posíláni na práci do Německa, často ani nemohli dodělat střední školu.

Čtěte také

V roce 1943 zaznamenali reportéři protektorátního rozhlasu příjezd skupiny mládeže do Mnichova.... a po dalším roce byli (pro změnu) na pražském Hlavním nádraží svědky jejich návratu do Prahy. 

Aspoň, že se vrátili...

Je to opět zvláštní materiál k poslechu. Přes všechna slova o tom, jak se vrátí po roce jako plnoletí muži a ženy, kteří budou tvrdší a odolnější, je možné, že je z reportáže cítit poměrně zřetelnou radost z toho, že se ti lidé vrátili živí a zdraví.

Konec války už byl pomalu cítit ve vzduchu. Takže přijít o život při jakékoli službě nacistickému režimu, by bylo čím dál tím víc nesmyslnější.

I posluchačům se pochopitelně musely informace z pobytu totálně nasazených v Německu, nebo z jejich návratu, přiměřeně přebrousit a dávkovat. Eufemistické výrazy, které reportéři používají, měly zakrývat drsnou skutečnost. Protože šlo o práci těžkou, i když placenou, ale v podstatě nedobrovolnou. Taky se stále víc přibližovala fronta a při náletech šlo často opravdu o život.

Dvě reportáže protektorátního rozhlasu z let 1943 a 1944 komentuje s badatelem Radkem Žitným Milena Štráfeldová.

autor: Milena Štráfeldová
Spustit audio

Související