Ondřej Neff: Plať, nebo zmiz
Hodně zbystřím a rozhlížím se na všechny strany, jakmile zjistím, že je něco zadarmo. Podotýkám, že moji glosu neposloucháte zadarmo, platíte si ji v rámci paušálního poplatku za rozhlas. I já si rozhlas platím a je to tak v pořádku. Jen mě v poslední době štve, že na konci podcastů Českého rozhlasu se vždycky ozve povídání, že tento pořad by nevznikl bez vašich poplatků a tak dál, a tak dál.
Je to samozřejmě lepší, než kdyby uprostřed glosy, kdy říkám něco mimořádně důležitého a zajímavého a částečně vtipného, se ozvalo: „Oblíkáš se značkově? Se ti divim, já jdu zásadně bez písmenek,“ a pak by pokračovala ta důležitá a zajímavá a částečně vtipná druhá část glosy.
Čtěte také
Reklamními vstupy jsou zamořené stanice komerční a těžko jim to vyčítat. Rádio se šíří všemi směry bez kontroly a stanici nezakryjete takzvaným paywallem, hodně volně bych to přeložil „plať, nebo zmiz“.
Jiné je to na internetu. Ten začal jako pokusné převážně studentské médium, ale rychle se do něho reklama nacpala. Už tehdy moudří rádi opakovali, že pokud je zboží zadarmo, vy jste to zboží.
Internet je ale technicky odlišný od rádia v tom, že se nešíří jen tak, že uživatel musí s médiem navázat spojení a je tedy snadné na něho nastavit paywall neboli plať, nebo zmiz.
Zlaté rádio bez reklam
Úplně běžné to ještě není, ale už to taky není žádná vzácnost, médium je placené zpravidla z poloviny, asi jako kdybyste šli na striptýz, a dokud nezaplatíte, dočkáte se jen rozepnuté podprdy. Médií mám takto předplacených asi pět, raději to nepočítám. Kdybych to sečet a viděl tu sumu, dostal bych škytku, protože jsem lakomec.
Čtěte také
Mimochodem, vždycky je to víc, než kolik činí poplatky za rádio a že má Český rozhlas dvanáct hlavních stanic plus archiv plus všechno možné.
OK, webový deník zaplatím. Zaplatím a zuřím, nejvíc když si chci médium číst na mobilu. Třebaže mám zaplaceno a v rohu nahoře svítí má iniciála, dál se prodírám reklamami jako Indiana Jones džunglí. Skáčou jak blechy zleva zprava. Listovat musím s chirurgickou přesností, jinak se propadnu na stránku „triček bez písmenek“.
Pak najednou stránka zapomene, že ji čtu já a musím se přihlásit a chce to po mně heslo a nejvíc zuřím, když je to dvoufázově a musím jít na YouTube a tam odkliknout ano, jsem to já a zafajfkovat „na této stránce nepožadovat“. Zafajfkuju a vím, že mi to nebude nic platné, že mě to martýrium čeká znova – ne v budoucnu, ale možná už za dvacet minut.
Zlaté rádio bez reklam! Kéž by mu to vydrželo.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Související
-
Ondřej Neff: Digitalizace
Digitalizace je téma doby! Na digitální občanku čekáme div ne jako na manu z nebe. I když, nejspíš jak kdo. Zdaleka ne všichni lidé mají mobil.
-
Ondřej Neff: Příběh bez konce
O nepříjemnostech píšu nerad. Ta, o které se zmíním, mě zasáhla. Už když zážitek byl čerstvý, věděl jsem, že se o něj podělím. Šel jsem si k pekařskému stánku pro chleba.
-
Ondřej Neff: Nesedět na kufrech
V poslední době si vychutnávám malé soukromé povyražení. Sleduji, kolik dnešních věhlasných novinářů a komentátorů brnká na strunu stáří. Týká se to mužů stejně jako žen.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
