Ondřej Neff: Příběh bez konce
O nepříjemnostech píšu a mluvím nerad. Ta, o které se teď zmíním, mě ale zasáhla. Už když zážitek byl čerstvý, věděl jsem, že se o něj s vámi podělím. Šel jsem si k pekařskému stánku v mezipatře obchoďáku cestou do garáže pro chleba. Mají tam takový, co já rád, s pevnou hodně popraskanou tmavou kůrkou.
Přede mnou si ho taky kupoval pán toho typu, jaké v mezipatře u garáže obvykle nepotkáte – spíš na mezinárodní konferenci expertů na průmyslové využití ionosféry. Jak je vidíte v televizi, když lezou s výrazem globální starostlivosti ve tváři z limuzíny, když jim ji někdo otevře.
Čtěte také
Tento šedivý pán v černém obleku na míru, obutý do ručně šitých bot s aktovkou montegrappa, byl u pekařského stánku jaksi nepatřičný. Normálně asi po nákupech nechodí, ale má rád ten chleba s popraskanou kůrkou, což chápu.
Byl nepatřičný a vzápětí se začal nepatřičně chovat. Popleskával se po svém ručně šitém saku, otevřel aktovku montegrappa, vyděšeně se rozhlížel kolem sebe, taky jsem zachytil jeho pohled, byl to pohled bytosti ve stavu úzkosti. Přitom sám obličej patřil muži navyklému na pohled úzkosti těch druhých.
Pes, co peněženku najde
Hned mi bylo jasné, kolik uhodilo. Nemůže najít peněženku. Letělo mi hlavou, kolik zlatých karet a kolik legitimací opravňujících do sfér, odkud se ovládá svět, je ukryto ve ztracené peněžence.
Čtěte také
Nepátral dlouho. Odběhl, pravděpodobně se vracel tam, kde si vzpomněl, že peněženku naposledy použil, nejspíš v obchodě s hodinkami za dvě stě pade.
Nepříjemnost tedy postihla toho pána, ale mě taky. Nepříjemný pocit bezmoci. Jak mu pomoci? Můj pes Bart, blahé paměti, je už ve psím nebi, kdysi našel v křoví peněženku bez peněz, zato plnou dokladů: legitka, řidičák, zdravotní karta. Hned jsem vzal auto a jel na tu adresu a byla to patálie, adresu na sídlišti jsem nemohl najít, zkrátka, předal jsem šrajtofli policajtům a ti ji určitě předali majiteli. Ale tentokrát to bylo obráceně. Vidíte lidskou bytost trpět a nemůžete pomoci ani hnutím prstu.
Asi tak, jako když jsem před časem byl u toho, kdy paní upustila foťák do Grand kanálu v Benátkách. Žblunklo to a ona tam stála a hleděla na kola ve vodě, šířila se a pomaličku mizela, a dokud po nich byl aspoň náznak, doufala, že se vynoří zlatá ryba s jejím foťákem v tlamě. Pomoci jí nebylo a i tenkrát mě to deprimovalo.
Takže teď doufám, že se vyskytne nějaký pes Bart a tomu pánovi peněženku najde. A kdybych se o tom dozvěděl, pak bych to pokládal za příběh s opravdu dobrým koncem.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
