Eva Turnová: Rozbít zeď
Ve vesnici, kam jsem se přesunula natrvalo, se snažím zapadnout.
Sázím afrikány, nepletu si velkoobjemový odpad s nebezpečným a v lese sbírám klacky o průměru maximálně sedm centimetrů. Pro jistotu nosím metr. Na vesnici je důležité nevyčnívat. Ani větví. Většinu lidí znám jen od vidění. Každý si střeží své soukromí.
Minulý týden za mnou přijela kamarádka s dcerou. Ta si taky přivezla kamarádku.
„V sobotu s váma nebudu, hraju v Liberci,“ řekla jsem.
„Nevadí, my se nějak zabavíme.“
Čtěte také
Když jsem se o půlnoci vracela z koncertu, vesnice byla osvětlená jako při natáčení. Hasiči, sanitka, policie, dva osobáky na šrot a ve zdi domu otvor, kterým by prošla kráva.
Uprostřed toho všeho stála moje kamarádka. Bílá jako stěna. Holky se zabavily. Lokly si mojí meruňkovice, vzaly si klíče od auta a při návratu nevybraly zatáčku a trefily dvě stojící auta a zeď.
„Dobrý večer, vy jste ten s tou zdí?“ říkám panu Večeřovi. „Mě to strašně mrzí.“
„To nic. My jsme to taky v mládí různě zkoušeli. Jen jsme měli štěstí, že jsme vybrali zatáčku. Přijďte zejtra na kafe.“
Zákon aerodynamiky
Ráno volá starostka: „Nic si z toho nedělej. Je to jen plech. Hlavně, že jsou všichni zdraví. A víš co? Uděláme na místě bouračky koncert.“
Čtěte také
Pak zazvonili manželé, majitelé dvou nabořených aut.
„Asi přijdem o práci, nemáme čím jezdit.“
„Pojďte dál, udělám vám kafe,“ řeknu.
„Kafe si dám ráda. Vy malujete? Tenhle vlk se vám teda moc nepoved, to bych načmárala i já. Můžem si tykat?“
Když odcházeli, objímali jsme se.
Večer nesu zbytek meruňkovice Večeřovým.
„Nechcete s náma zejtra plavat?“ ptá se pan Večeřa. „Já jsem Milan, tak na tykání.“
Čtěte také
V bazénu se ukáže, že Milan je plavčík.
„Ztrácíš tempo, vydechuj nosem. To je zákon aerodynamiky,“ volá na mě z okraje bazénu. „Neboj, my tě to naučíme.“
Druhý den mě zastaví místní učitel.
„Slepice sice nenesou, ale dám vám plato vajec, když mi řeknete, jak to bylo. V Janovicích jdou fámy, že jste jela opilá na traktoru.“
Lidi na mě pomrkávají a zdraví mě jménem. Občas někdo zamumlá: „Á Turnová, známá firma.“
Kafíčko střídá panáka. Nebo plavání.
Nestíhám sázet afrikány. Z lesa jsem omylem přinesla pařez a matraci vyhodila do bioodpadu.
Ukázalo se, že aby člověk zapadl, nestačí sázení, třídění a samosběr. Někdy je k tomu potřeba rozbít cizí zeď.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
