Ondřej Neff: Legendární fronta
Včera jsem stál v uzenářství frontu na buřty. Byl to pro mě zážitek tak silný, že se s vámi musím o něj podělit. V poslední době slovo fronta bohužel používáme spíše v souvislosti s válkou. Ostatně, ona „fronta“ ve smyslu „zástup čekajících lidí“ s válečnou frontou souvisí.
Do češtiny se dostalo za první světové války. Tehdy byl nedostatek jakéhokoli jídla a lidi čekali v dlouhých řadách. Připomínaly jim frontové linie, a tak se fronta do češtiny dostala… snad jako do jediného evropského jazyka.
Čtěte také
My, hrdí boomeři, máme frontu spojenu s minulým režimem. Tehdy se stála fronta prakticky všude na téměř cokoli. Pak jsme si odvykli… Po mnoha letech jsem měl osvěžující zážitek návratu do dětství a mládí na ambasádě Myanmaru neboli Barmy v thajském Bangkoku.
Čekali jsme tam s Ljubou na vstupní vízum, místnost byla hnusná, vzduch těžký, úředníci – přirozeně že v uniformách – arogantní. My jsme zářili jako sluníčka. Ano… naše mládí… takové to bylo všude… Jaká radost, že se za tím musíme vypravit deset tisíc kilometrů daleko!
Jsou země, kde jsou fronty ve smyslu „řada“ běžné, dokonce povinné. Tak třeba v Japonsku máte na chodníku puntík a k němu se postaví Japonec a za ním druhý a třetí, vznikne fronta. Pak přijede autobus, zastaví dveřmi u toho puntíku a Japonci nastoupí jeden po druhém dovnitř.
Čtěte také
Když nejste Japonci, postavíte se mimo, protože si myslíte, že autobusová zastávka je prostor odpovídající délce autobusu. Z bludu vás vyvede jiný Japonec. Zdvořile, ale důrazně vás doprovodí na konec fronty a bude se při tom uklánět.
Jak to tedy bylo s tím uzenářstvím a frontou na buřty? Čeká nás snad státní regulace šunky a salámů? Kdepak. Taková fronta, to je vyznamenání. Před kavárnou Sacher ve Vídni se taky stojí fronta.
Moje včerejší fronta byla ve Věhlasném uzenářství v Městečku mimo Prahu. Buřty tam mají znamenité a buřtofilové se tam sjíždějí zblízka zdáli. Fronta je tam sice dlouhá, ale personál hojný a obratný. Nečekáte dlouho a kvalita buřtů odpovídá legendě.
Však taky má Věhlasné uzenářství u vchodu velkou ceduli. Hlásá, že závod má stoletou tradici. Jo, jo, stoletá tradice… Půlka doby z inzerovaného století věru nebyla dobou hojnosti… Přijít do Věhlasného uzenářství před 50 lety, váš pohled by klouzal po zasmušilých regálech s moučnatým gothajským salámem.
A museli byste si na něj vystát frontu dvakrát delší a pomalejší, než byla ta moje včera odpoledne. Proč ale si kazit radost? Zmínka o tradici spadá do solidních dob první republiky. To byly tenkrát buřtíky, pane, jedna radost… Akorát že už není nikdo, kdo by si je pamatoval.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
