Naslouchání lidem je za odměnu. Nabídku z Radiožurnálu jsem vzal za šest vteřin, směje se Bouček

V Českém rozhlase začínal jako člen Dismanova dětského souboru, za mikrofon veřejnoprávního média se tedy nyní vrací po 30 letech. „Pamatuji si, že tenkrát jsem byl strašně důležitý a spolužákům na gymplu jsem říkal: Teď mám frekvenci v rádiu,“ směje se Bouček.

Čtěte také

Pozor, červená!

Dosud byl známý jako moderátor zábavních pořadů na komerčních televizích, ale také rozličných kulturních a sportovních akcí. Podstata práce je ale podle něj ve všech případech podobná.

„Když člověk moderuje, tak zprostředkovává, spojuje. Když vede rozhovor, má tu nejkrásnější výsadu a získává tu největší odměnu, že může naslouchat,“ srovnává a pokračuje:

„Snažím se o hostech něco zjistit a následně to přivést k tomu, co bych chtěl slyšet posluchač. Je to příprava detailnější tím, že ta stopáž je delší. Posluchač rozhlasu asi také bude mít větší vědomostní nároky než člověk, který se dívá na zábavní pořad a chce pobavit. Také si posluchači asi všimli, že mluvím velmi pomalu, což je nezvyk, ale jinak je to stejné.“

Jeden pokus

Zásadně se ovšem vyhýbá moderování politických akcí a komentování politiky. Sám o sobě říká, že je radši pozorovatel než aktivista. Do veřejné debaty by se prý aktivně zapojil až ve chvíli, kdy by cítil, že je ohroženo demokratické nastavení České republiky a ústavní práva občanů.

Čtěte také

20. století se stalo mementem nelidskosti a brutality, říká Petr Nutil. Proč bylo tak vražedné?

„Žijeme v době, kdy se politické směry dotýkají mantinelů a leckdy nahlédnou až za ně. Ale mám pocit, že v mnoha chvílích je to provokace. Až mi přijde škoda, že na ni lidem, co jdou přes mantinel, skáčeme a bereme je do hry,“ podotýká.

„Když je člověk veřejně činný, tak nemá moc pokusů – jakmile jednou vystoupí, už není cesta zpátky. Až přijde ta chvíle, pak se do toho zapojí, ale pořád mám pocit, že v takovém ohrožení naše země rozhodně není.“

Hrozbu cítí z vývoje ve státech okolních a z neustále eskalující mezinárodní situace. Na rozdíl od politiky ale zvažuje naplnění svých občanských povinností a absolvování výcviku aktivních záloh.

„Bohužel si umím představit vzhledem k tomu, co vidíme pár set kilometrů odsud, že bych Česko šel bránit. Včera jsem shodou okolností slyšel jednoho amerického generála, jak říkal, že 80 let míru, který byl v Evropě, je v dějinách neobvyklá věc a člověk na to zapomněl,“ potvrzuje. „Vztah k armádě, který má naše generace chlapců a dívek, co se narodila v osmdesátkách, je negativní. Ale je to zcela nezasloužené.“

Reality show bez režiséra

Nepříznivá je podle něj společenská nálada i v Česku. Vnímá sílící polarizaci a přelévání politického boje do soukromých vztahů mezi lidmi. Z politiky se totiž podle něj vytratil respekt a nahradily ho emoce a vystoupení připomínající televizní reality show.

Čtěte také

Rádio je domov, intimní prostor, říká Libor Bouček. Od dubna bude moderovat Hosta Radiožurnálu

„Začalo to nástupem sociálních sítí a nenastolením regulace. Do politického marketingu vstoupili lidé, kteří tvoří marketing značek, a zjistilo se, že stejně jako se propaguje dejme tomu limonáda, se dá propagovat i brand politických stran,“ domnívá se.

„Reality show se rozběhla, aniž by měla jasná pravidla a režiséra. Z mého pohledu ji spustila permanentní volební kampaň. Tím, že jsou volby tak často, nikdy nedochází do fáze uklidnění a nadechnutí,“ všímá si.

Zároveň vnímá komunikace na sociálních sítích dynamičtější a dramatičtější, čímž více poutá naši pozornost. Výsledkem jsou neustále spory, které polarizují společnost a rozdělují rodiny, lituje Libor Bouček.

Jaký rituál dodržuje před vysíláním? Zvážil by účast ve Star Dance? A dá se z šuplíčku moderátora zábavy po tolika letech přepnout na veřejnoprávní vlnu? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Světlana Witowská.