Historik: Habsburkové naše práva nezradili. České dějiny v rámci Rakouska hodnotím pozitivně

Ostatně i vznik Československa a další léta byly ve znamení všudypřítomného imperativu „odrakouštění“.  Politicky se tak hodilo podle hosta pořadu historika Jana Rychlíka i to, že „i Masaryk v rámci odboje vznik Československa vnímal jako obnovu Zemí Koruny české. Ale po sto letech už nepotřebujeme takové pseudohistorické argumenty.“ 

Už sám název státu nebyl tak jednoduchý. „Pojem habsburská dynastie v západní Evropě se používal jen pro španělské Habsburky, jejichž větev vymřela roku 1700 Karlem II., zatímco pro středoevropskou říši ovládanou rakouskými Habsburky se používal termín rakouská dynastie a z toho se neoficiálně začala soustátí nazývat Rakouskem, ale nebyl to oficiální název,“ vysvětluje Rychlík.

Středoevropské sbližování

Sousedství v rámci střední Evropy vybízelo ke vzájemnému sbližování jak v oblasti hospodářské, obchodní, tak i kulturní a společenské. České země měly již od 14. století, od vlády Karla IV., právo volit svého krále, a také v právní oblasti existovala jistá nezávislost.

Čtěte také

Základy železnic položili Habsburkové. Císař František se jim bránil, rozvoj přišel s Ferdinandem

Zajímavé bylo i postavení českých a rakouských zemí. „Rovnocenné nebyly, Země Koruny české byly výše, protože Čechy byly jediným královstvím, kdežto Habsburkové byli pouze arcivévodové,“ konstatuje historik.

Spolupráce byla i nezbytnou součástí přežití, protože 15. století s sebou přineslo agresivní nájezdy Osmanské říše. Její vojáci se dostali až na jižní hranici Uher. Ostatně v jedné z bitev s Osmany, u Moháče roku 1526, zahynul poslední Jagellonec na českém trůnu – Ludvík zvaný Dítě. Trůn osiřel a objevilo se hned několik zájemců.

Zůstal pak jediný: Ferdinad I. Habsburský, který byl českými stavy králem zvolen. „Musel podepsat revers, že se stal králem volbou, a nikoliv na základě dědických práv v souvislosti s jeho manželkou Annou Jagellonskou. Dále slíbit náboženské svobody v duchu Basilejských kompaktát a také, že přenese své sídlo do Prahy – to nesplnil, a důležité byly také dluhy související se zástavou Moravy,“ shrnuje situaci Rychlík a dodává:

„Výhodou bylo, že vznikl širší celek. V té době v celé Evropě vznikaly velké monarchie a malé státy, státečky upadají. Tato říše pak mohla hrát větší úlohu, a hlavně se mohla ubránit Osmanům.“

Plesnivá privilegia?

Pnutí, kdo bude mít „navrch“, zda panovník či české stavy, bylo leitmotivem dalších staletí a ve zjednodušené podobě lze dané dění shrnout i slovy „boj o absolutismus“. Předělem se pak stal rok 1620, kdy proběhla bitva na Bílé Hoře. 

Čtěte také

Byl prezident Masaryk potomkem Habsburků? Bez srovnání DNA to vyloučit nemůžeme, odpovídá historik

Mýtem je, že v ní bojovali Češi proti Němcům, protože na obou stranách byli němečtí, či přesněji německy mluvící vojáci. Na straně jedné byl legitimní český král Habsburk a na straně druhé zájemce o královský trůn Fridrich Falcký. Vítězem se stal Ferdinand II. Habsburský, který „rebelii Čechů“ vůči legálnímu panovníkovi považoval za zásadní událost, jejímž důsledkem bylo posílení absolutismu a královská moc získala definitivně navrch nad stavy. 

Důležitý aspekt těchto změn historik připomíná i dalším úhlem pohledu: „Postavení Zemí Koruny české se v rámci monarchie nezměnilo, Habsburk vládne nikoliv jako císař, ale jako český král, a byla zaručena dědičnost pro následníky trůnu.“

Zároveň doplňuje, jak to byly s oněmi sliby z volby českého krále stavy před sta lety: „Panovnické sliby z volby byly prohlášeny za neplatné.“ Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda Habsburkové zradili česká práva, pak host pořadu historik Jan Rychlík odpovídá:

„Nezradili, ale to je otázka pro každého. Boj za obnovu českého státního práva je alfou a omegou českého politického boje od roku 1848. Nelze ale popřít ani druhý pohled – zastávali ho například Němci v Čechách či sociální demokraté, že historická práva jsou už ,plesnivá privilegia‘. Oba pohledy jsou možné a nosné. Pro české dějiny v rámci habsburské monarchie je to období významné a já ho hodnotím pozitivně.“