Odpovídám si na otázky, o kterých se nechce moc mluvit, aby člověk nevypadal jako blázen, říká režisér Jan Svěrák

18. září 2024

„V určitém věku se člověk přestane rozhlížet jen okolo sebe a začne se dívat do sebe. A to se mně přihodilo, jako asi každému po padesátce. Tak jsem zjistil, že vnitřní svět je stejně zajímavý, ne-li zajímavější než ten vnější. A protože ho ještě neznám, jsem zvídavý a bylo to pro mne to poprvé,“ vysvětluje režisér a scenárista Jan Svěrák, proč se pustil do psaní knihy.

Jmenuje se Světakrásy a jsou to povídky, ale i básně, úvahy, veselé historky apod. „Odpovídám si na otázky, které si každý klade, ale o kterých se nechce moc mluvit, aby nevypadal jako blázen. Třeba i proto, že se o konečnosti života mluví nerado,“ vysvětluje v pořadu Hovory.

Čtěte také

„Tyto texty jsem začal psát, ale nechtěl jsem je někde prezentovat. Prostě jsem si něco zapsal – třeba i vize nebo sen, rozebral jsem si to a dal do jedné složky v počítači. Netušil jsem, že to jednou půjde ven, ani jsem nevěděl, proč by mělo.“

„Pak mne ale požádalo nakladatelství, jestli bych nechtěl zas něco napsat, tak jsem zjistil: ,Ejhle, tady mám sto stránek textu, takže stačí dopsat dalších třeba 80 a mám knížku‘.“

„A zkoumal jsem tu otevřenost a upřímnost – kterou si můžete dovolit, když si píšete pro sebe –, a zjistil jsem, že je osvobozující nezabývat se ornamenty a zastíráním něčeho, aby si to náhodou čtenář nějak nevyložil, ale jít na přímo. Kdy ostře jako nožem prořezáváte a krájíte vědomí – asi jako máslo – kupředu, až se dostanete k výsledku nejpřímější cestou,“ dodává.

Celé Hovory Vladimíra Kroce a Jana Svěráka najdete v audiozáznamu. Dozvíte se, jak ho do života poučil černý nalezenec, nebo proč je mu momentálně bližší divadlo než film. Vysíláme v repríze.

autoři: Vladimír Kroc , lup
Spustit audio

Související