Od Černobylu po koncentrační tábory. Proč turisté míří na místa smrti a katastrof?

Západní cestovní kanceláře nabízejí cesty po stalinských lágrech, ale zvláštním hitem je Černobyl na Ukrajině. A byl jím dávno před populárním televizním seriálem stanice HBO. Jedna z nejoblíbenějších tras vede i do Severní Koreje.

Čím zaujal seriál Černobyl? U diváků boduje, v Rusku ale také naštval

• Upravit
• Smazat

Seriál z produkce HBO Černobyl boduje u diváků a rychle se probojoval na čelní místa žebříčků nejlépe hodnocených televizních sérií. Především v Rusku se ale ozývají i hlasy, že západní tvůrci se při dramatickém zpracování černobylské havárie nedrželi historických faktů. Proč seriál vyvolal tak velký ohlas, pozitivní i negativní? Odpovědi jsme hledali s režisérkou a rusistkou Martou Novákovou. 

V Černobylu je takový nával, že na vjezd do zakázané zóny 150 kilometrů severně od Kyjeva čekají autobusy půl hodiny, píše Guardian. Lokalita je od roku 2010 otevřena pro veřejnost. Turisté při vstupu podepíší, že za veškerá rizika nesou zodpovědnost. S Geigerovými počítači pak procházejí opuštěné město Pripjať, tamní školy a další budovy, zarostlé vegetací.

I když to vypadá jako novinka, temná turistika tady byla už dávno. Rok starý seriál Dark Tourist režiséra Davida Farriera očima novozélandského novináře zkoumá fenomén narkoturistiky v Mexiku a Kolumbii, nukleárních poutí do japonské Fukušimy, na severokorejské střelnice či místa řádění gangu Charlese Mansona ve Spojených státech.

Thanatoturistika

Lidé byli vždy přitahováni smrtí a neštěstím. Je možné, že morbidní zvědavosti se nelze vyhnout. Fenomén zvaný cizím slovem „thanatoturistika“ neboli „putování za smrtí“ je vlastně totožný se středověkým zájmem o popravy či s poutěmi na místa bitev a na hřbitovy. Co se však skrývá za touto fascinací?

Černobyl - dozimetr ukazuje úroveň radiace před sarkofágem (1047 mikrorengenů, zdraví neškodlivá norma je pouze 19)|foto: Petr Vavrouška

Filosof Damon Young tvrdí, že jde o únik z každodenní nudy. Příjemné vzrušení se ovšem dostavuje jen v případě, že je návštěvník i na místě hrůzy v naprostém bezpečí. Příchod na místo velkého lidského neštěstí je jištěný a organizovaný do té míry, že se návštěvníka skutečné trauma ani dotknout nemá.

A to se Youngovi nelíbí. „Udělat z místa veřejné a hromadné zkázy zdroj individuálního pobavení je hluboce nefér. Člověk se obohacuje na utrpení druhých,“ myslí si australský filosof.

Reportérka Guardianu Jessica Aliceová absolvovala podobnou cestu do Černobylu, podle vlastních slov jí z ní ale zůstala jen pachuť. Turisté byli většinou mladí bílí muži z bohaté západní společnosti, kteří se snažili dělat vše, co bylo zakázáno. Zapínali ovládací přístroje na opuštěných vojenských základnách, hádali se s celníky na hranicích a lákalo je vše nedostupné.

Morbidní zvědavost

Považovat temnou turistiku za extrém je však také přehnané, upozorňuje australská spisovatelka ukrajinského původu Maria Tumarkinová, které o fenoménu napsala knihu. Snaha navštívit určité místo z piety či touhy po dobrodružství se podle ní může překrývat. Ostatně už nedlouho po skončení první světové války putovali umělci i obyčejní lidí k zákopům a bojištím, kde zahynulo tolik lidí.

Nová generace cestovatelů objevuje fenomén bezcílného putování napříč kontinenty

• Upravit
• Smazat

Server stanice BBC si všímá znovuobjeveného cestovatelského fenoménu – soběstačného putování napříč kontinenty, s minimem zdrojů. Fenomén dostal v angličtině nový název – overlanding, česky „putování po zemi“. Je pro něj charakteristické, že cesta je daleko důležitější než cíl.

Kritikům temné turistiky nejčastěji vadí, že se lidé na památných místech chovají neuctivě. I v Osvětimi dělají vtípky, fotí si selfie anebo procházejí kdysi hrůznými místy unuděně a bez zájmu.

Tumarkinová ale takové námitky odmítá. Lidé se podle ní chovají neeticky a nevhodně i v jiných kontextech. Putování za neštěstím je v jejím pohledu složitější fenomén – vyrůstá z autentické lítosti, touhy po samotném putování a z vyjádření úcty, ovšem s příměsí morbidní zvědavosti. Turista by měl především sám sobě zodpovědět otázku, proč vlastně na taková místa hodlá cestovat, uzavírá deník Guardian.