Život v protektorátu: Rozbourané domy, miny ve studnách. Největší evropské cvičiště SS bylo nedaleko Benešova

Hned po začátku nacistické okupace a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 bylo rozhodnuto o rozšiřování cvičišť německé armády a dalších vojenských složek. Jedno z nich, pro speciální jednotky Waffen-SS, bylo na našem území.

O jaké bojovníky se jednalo, vysvětluje host pořadu historik Tomáš Zouzal: „V první řadě byl přítomen fanatismus. I ve wehrmachtu nacházíme excesy, válečné zločiny, ale Waffen-SS bylo o vymývání mozků a jejich fanatismus se projevil i na konci války.“

„Tyto jednotky za války prodělaly velký vývoj. Nejprve v nich byli jenom Němci, na konci války už nikoliv a byli tam vojáci i jiných národností. Jak se snižovala kvantita, snižovala se i kvalita. Německo potřebovalo další muže a nebylo už kde brát,“ dodává historik.

Vystěhování a ztráta majetku

Budování cvičiště Böhmen s centrem v Benešově provázely podle Zouzala jedna překážka za druhou: nedostatek času, stavebních hmot, nedostatek lidí k budování. To souviselo s prodlužováním termínů výstavby. Nacisté pokračovali až do roku 1944, kdy třetí říše postupně spěla ke své porážce. 

Čtěte také

Historik Majewski: Nebýt nacistické invaze, Československo by se proměnilo v regulérní fašistický stát

 „V první řadě bylo třeba vystěhovat obyvatelstvo – bylo to kolem 30 tisíc lidí ze zhruba 70 obcí, celková rozloha byla celkem 450 kilometrů čtverečních,“ popisuje historik počátky budování cvičiště. Problémem pak bylo, kam s těmito lidmi? Kolem 18 tisíc jich odešlo úplně pryč, zbývajících zhruba 12 tisíc zůstalo na daném území a pracovali ve specializovaných jednotkách nazývaných SS-Hofy.

„Pracovali dále jako zemědělci. Byla to zvláštní jednotka na cvičišti, která měla hodně společného s pozdější kolektivizací,“ konstatuje historik Zouzal. Navíc lidé, kteří museli odejít, někdy i stovky kilometrů daleko, přišli o svůj majetek. Domy byly často zdevastovány, meze rozorány a z krajiny, která byla po staletí obživou pro místní obyvatelstvo, se stal prostor plný zbraní, střeliva a všeho dalšího, co takový armádní výcvikový prostor obnáší.    

Jako kdyby tam prošla fronta

Součástí daného rozsáhlého prostoru byla soustava tzv. táborů, mezi které patřily jak ty výcvikové – kasárenské objekty pro Waffen-SS, tak také internační, pracovně-výchovné tábory, kde byli vězni budující další stavby. Například Češi, kteří utekli z nuceného nasazení.

Čtěte také

Život v protektorátu: Byli četníci oporou nacismu, nebo se zapojili do odboje?

„Cvičiště funguje až do posledních měsíců války a vidíme tady velkou improvizaci. Buduje se dál, ale například se musejí bourat domy, aby byl k dispozici stavební materiál,“ dodává Zouzal a popisuje místní poměry po skončení války:

„Dané území patřilo k nejvíce poškozeným. Místy to vypadalo, jako kdyby tudy prošla fronta. Rozbourané domy, granáty, miny ve studnách, ve sklepích, na polích, v rybnících. Lidé to tady nacházeli ve velmi zbídačeném stavu. Trvalo někdy celá desetiletí, než se to dalo do pořádku.“  

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda na našem území nebylo největší evropské cvičiště SS, host pořadu historik Tomáš Zouzal odpovídá: „Výcvikový prostor Böhmen byl největším vojenským cvičištěm na našem území v české historii a zároveň byl největším prostorem SS v celé Evropě.“

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy, který je součástí březnového cyklu Život v protektorátu. Každé pondělí a úterý po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Jak to bylo doopravdy a Ex libris.