Kdo byli poslední obránci protektorátu? Desítky sotva zletilých chlapců z Dobrovolnické svatováclavské roty

O tom, jak vůbec taková myšlenka mohla vzniknout, kdo byl jejím iniciátorem a jaký reálný dopad mohla mít, píše historik Jiří Plachý ve své knize Poslední obránci protektorátu – Historie Dobrovolnické svatováclavské roty. Vydalo ji v roce 2025 nakladatelství Mladá fronta ve společnosti Albatros Media.

„Ochotní“ Češi

Tradice českého knížete, který se chtěl a uměl dohodnout se sousedy, se nacistům po celou dobu protektorátu nabízela jako průchodná ideologie, propagandisticky dobře využitelná – vzpomeňme na udílení Svatováclavských cen a orlic.

Čtěte také

Proč se Češi nesměli stát součástí nacistické armády? „Odmítal to sám Hitler,“ vysvětluje historik

Nacisté považovali protektorát, a Čechy především, za rezervoár poslušné a pilné práce ve prospěch německého vítězství na frontách. Ale možná není tolik známá skutečnost, že sám Hitler zakázal jakoukoli účast na bojových operacích nacistického Německa. A čeští kolaboranti to nesli často úkorně. Obléct si uniformu a bojovat za Říši na frontě prostě mělo zůstat Čechům zapovězeno.

Jak ale šlo s Hitlerovým zákazem dohromady, že začátkem března 1945 vznikne v protektorátu rota dobrovolníků, která má jako ozbrojená složka bojovat za Němce?

Podle Jiřího Plachého za to mohla především ambice K. H. Franka, který se na poslední chvíli snažil ovlivnit západní spojence v přesvědčení, aby nebylo obnoveno Československo v původní podobě a aby válku přetrval jakýsi společný česko-německý stát. K tomu měla posloužit demonstrace toho, že existují i Češi ochotní s Němci spolupracovat.

Moravec byl proti

Vzhledem k Hitlerovu zákazu Čechů v uniformě byla vymyšlena jistá oklika: nápad vytvořit v podstatě paramilitární oddíl z mladých pronacistických Čechů pod hlavičkou Kuratoria pro výchovu mládeže. To byl nechvalně známý Heydrichův pohrobek, který měl ideologicky promasírovat českou mládež a vychovávat ji přesně v duchu německé mládežnické organizace Hitlerjugend.

Emanuel Moravec u rozhlasového mikrofonu (protektorátní období)|foto:autor neznámý, Archiv Českého rozhlasu

Protože však Kuratorium jako monopolní mládežnická organizace nacistů mělo ambici absorbovat veškerou mimoškolní činnost mládeže, od různých tělocvičných organizací až po ochotnické divadlo, z logiky věci se většina jeho členů naštěstí nikdy nestala pronacisticky smýšlejícími jedinci.

Adeptů na členství v Dobrovolnické svatováclavské rotě tedy nebylo mnoho, maximálně desítky sotva zletilých chlapců z kolaborantských rodin. A není bez zajímavost, že proti vzniku roty se postavil dokonce Emanuel Moravec, který ji vcelku správně měl za bezpředmětnou a pro vývoj bojů na území protektorátu v poslední týdnech války za zcela neúčinnou.  

Jediná „bojová akce“

Výcvik i samotné nasazení Dobrovolnické svatováclavské roty mu dalo za pravdu. Ve skutečnosti nešlo o regulérní vojenskou jednotku. Krátký několikatýdenní výcvik se odehrával v rekreačním zařízení Kuratoria na Kladensku. Šlo vlastně o klasický vojenský „přijímač“, kde výcvik zajišťovalo šest německých instruktorů, zejména z řad válečných invalidů.

Čtěte také

Jak potrestat K. H. Franka? Německo musí žít, i když my musíme zemřít, řekl těsně před popravou

Kniha Jiřího Plachého Poslední obránci protektorátu – Historie Dobrovolnické svatováclavské roty obsahuje i podrobné životopisy těch nejdůležitějších a nejzajímavějších postav z této prazvláštní paramilitární jednotky, která své působení v hotelu Čeperka 5. května 1945 ukončila kapitulací.

Jedinou „bojovou akcí“ této roty, dá-li se to tak vůbec nezvat, bylo zadržení několika vojáků Ruské osvobozenecké armády, tedy takzvaných Vlasovců, kteří se počátkem května 1945 dostali do přestřelky s Němci v okolí Kladna.

Poslechněte si celý pořad Ex libris, který je součástí březnového cyklu Život v protektorátu. Každé pondělí a úterý po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Jak to bylo doopravdy a Ex libris.