Jan Fingerland: Pokud je Larídžání mrtev, kdo vládne Íránu?
Zdá se, že nejrizikovějším povoláním posledních dnů je být vysokým představitelem Íránu. Podle zatím nepotvrzených zpráv v noci na dnešek zahynul Alí Larídžání, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti a jeden z nejmocnějších mužů režimu.
Čtěte také
Alí Larídžání měl velmi komplikovanou image, zřejmě velmi obtížně pochopitelnou mimo realitu islámské republiky. Na jednu stranu si pěstoval pověst filozofa, a skutečně jím v nějakém smyslu byl. Filozofii studoval, psal o ní a přednášel.
Potrpěl si na svou znalost Západu, kde žije i jeho dcera, a také na hezké oblečení. Například rád nosil černou košili, čímž se vizuálně odlišoval od svého okolí. Část konzervativců dvakrát zablokovala jeho kandidaturu na funkci prezidenta, protože mu nedůvěřovala.
Radikální pragmatik
Na druhou stranu vystupoval jako pragmatik. Coby člověk, který nepatří k žádnému proudu, usmiřoval různé spory, a také se vyjadřoval jako zástupce diplomacie.
Například pomáhal prosadit mezinárodní dohodu o íránském jaderném programu proti odporu konzervativnějších sil. Domníval se, že Írán se musí soustředit na ekonomickou obnovu a technologický pokrok, na nukleární plány měl být čas později.
Čtěte také
Jenže sám nebyl žádný reformista, natož liberál v mezích zákona. Byl to on, kdo prosazoval přísnější regulaci médií, a právě on v lednu posílal milice Basídž na demonstranty. Při nočním izraelském náletu na tábor těchto jednotek zřejmě zahynul nejen on, ale i velitel a zástupce velitele jednotek Basídž.
Pokud by tedy byl Larídžání po smrti, byla by to pro režim špatná zpráva, protože v jistém ohledu to byl právě on, kdo stál na vrcholu pyramidy, nikoli další dva muži, o kterých se v této souvislosti mluvilo.
Prezident Masúd Pezeškján, který má alespoň částečnou demokratickou legitimitu, je vidět a slyšet. Dokonce se pokusil omluvit arabským zemím za to, že na ně íránské ozbrojené síly střílí rakety. Jenže rakety a drony létají dál a ukazuje se, že to není on, kdo dělá konečná rozhodnutí.
Pak je tu Modžtaba Chameneí, nedávno zvolený za Nejvyššího duchovního vůdce, poté, co tuto funkci zastával jeho otec, zabitý při atentátu. Zmíněný Larídžání nebyl duchovní, a tuto pozici tedy ani nemohl zastávat.
Nejistá budoucnost
Chameneí mladší ale nemůže zcela nahradit svého otce. Ten stál na vrcholku systému, který sám budoval, a jeho vliv spočíval v tom, že po desítky let umisťoval do důležitých úřadů své lidi. A také v tom, že dokázal usmiřovat jednotlivé znepřátelené proudy uvnitř velmi rozrůzněného režimu.
Čtěte také
Jeho syn byl dosud spíš zákulisní hráč a správce velkého rodinného majetku. Spekuluje se o tom, že ho do funkce prosadily Revoluční gardy proti mínění části duchovenstva. Byl ty tedy spíše zástupcem jedné, byť mocné instituce.
Navíc se neobjevuje na veřejnosti. Spekuluje se o tom, zda je vůbec naživu, nebo zda není vážně zraněný. Pokud by byl fyzicky vyřazen z činnosti, pro režim by to byl problém, protože by neměl viditelného reprezentanta. V posledních dnech se do oběhu dostaly informace, které ho mají zřejmě znemožnit. Třeba že ho za svého zástupce nedoporučoval ani jeho otec, nebo že je Modžtaba Chameneí homosexuál, což by ho v nábožensky konzervativním prostředí poškozovalo.
Celá situace je v jistém smyslu historicky zcela unikátní. Íránský režim je nyní pod obrovským tlakem nejen zvenčí vojensky a zevnitř od nespokojené íránské společnosti, ale i v tom smyslu, že je obtížné vůbec vybrat a případně veřejnosti ukázat někoho, kdo by rozhodoval o čemkoli zásadnějším.
Takový člověk pak nemusí zůstat dlouho naživu. Bezprostředním řešením může být nějaké kolektivní vedení a decentralizace dennodenního rozhodování. Dříve nebo později to ale stačit nebude.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
