Někdo chodí k lékaři i s rýmičkou, desperáti přicházejí, až když hoří, říká praktický lékař Král

„Paradox prevence znamená, že na preventivní prohlídky chodí ti, kdo jsou proaktivní. Pravidelně přijde pacient, který cvičí a zajímá se o zdravou stravu. A před námi tak leží otázka, jak přilákat rezistentní populaci, která se o preventivní vyšetření nezajímá,“ vysvětluje v Hovorech.

Riziko rakoviny

Každoročně je v Česku diagnostikováno přes 90 tisíc zhoubných nádorových onemocnění. A necelých 30 tisíc lidí ročně potom na rakovinu umírá. Rakovina už navíc dávno není jenom nemoc vysokého věku. Každý rok je v České republice diagnostikována desetitisícům lidí v produktivním věku a tisícům dokonce před čtyřicítkou.

Čtěte také

Moje cizí prsa. Příběhy žen, které kvůli riziku rakoviny přišly o kus sebe

Norbert Král vidí statistiky proměněné v lidské příběhy každý den. A zdůrazňuje, že aby bylo možné odhalit nádor včas, je třeba, aby pacienti chodili na preventivní prohlídky a účastnili se preventivních screeningových programů.

Důležité také je, aby se člověk nebál říct, když má nějaký problém, že ho něco trápí. Aby to nebylo tak, že má pacient kašel půl roku, ale nikomu to neřekl. „Je důležité se o tu informaci podělit, aby s tím vůbec bylo možné něco dělat,“ zdůrazňuje Král.

„Nemám čas“

Nejvíc problematická skupina pacientů jsou ti, kteří mají pozitivní test na nějaký problém a nedojdou si na následné vyšetření. 

Čtěte také

Spolek Achilleus pomáhá lidem s vrozenou vadou chodidel. „Mohou žít bez bolesti,“ říká zakladatelka

„Vy máte někoho, komu už vyšel pozitivní testík, a ten pacient se třeba bojí kolonoskopie nebo nemá čas na tu kolonoskopii dojít. To je taková častá odpověď našich pacientů: ‚Víte, já nemám čas, já toho mám strašně moc.‘ No a pak to třeba vede k fatálním následkům.“

Ze své praxe má Norbert Král i takovou zkušenost, že mu pacienti často slíbí, že si dojdou na preventivní vyšetření, ale nakonec nedojdou nikam. „Mají hrozně práce, nestihli to, že jo, tohle se stalo, tohle se stalo, tak to doplní. ‚Kde máte ten testík na okultní krvácení?‘ ‚Ježiš, někde doma v šuplíku, víte, ona žena uklízela, já jsem na to pak úplně zapomněl.‘ Tak to je realita běžného dne, je to hodně o trpělivosti,“ popisuje lékař.

Špatné zprávy

Jaké to je, říkat pacientům nejen dobré výsledky, ale i ty špatné? „Víte, mě to ještě dřív na fakultě moc neučili, tu komunikaci. Já si myslím, že teď je taky jiná doba a spíš mám takový pocit, že jsem si na to musel přijít sám,“ odpovídá Král a pokračuje:

Čtěte také

Zemřela Anna Slováčková. Když mi Klaudie poprvé nasadila paruku, plakala jsem, řekla na Plusu

„Rozhodně tu informaci vždycky musíme podat srozumitelně. Myslím si, že nic nesmíme zatajovat, že ten pacient má nárok na všechny informace, ale mnohdy, když říkáte tu nepříznivou zprávu, tak ji ten pacient nevnímá, on není na té vlně. On nejdřív se tak asi lekne, začne mu šrotovat v hlavě, co mu vlastně říkáte, a už je někde v té své lince, co by to pro něj třeba mohlo znamenat, neznamenat. Začne se v hlavě buď strašit, nebo to mnohdy i bagatelizovat. Někdy je důležité tu informaci říct opakovaně. Někdy je potřeba si i toho pacienta pozvat znovu na návštěvu a říct mu to. A není to vůbec jednoduché.“

Má raději práci s pacienty, nebo akademickou dráhu? A jak se dostal k podpoře pacientské organizace Fuck Cancer? Poslechněte si celé Hovory. Ptala se Naděžda Hávová.