Být týmový hráč, naslouchat druhým i měkké dovednosti. To si odnáší děti z neformálního vzdělávání
Hudební a umělecké kroužky, sportovní kluby, digitální workshopy, projektové učení ve školách, ale taky doučování, mentoring a nízkoprahové kluby, to všechno jsou příklady neformálního vzdělávání. Svým významem může dokonce v některých případech převážit vzdělávání školní, protože u dětí a dospívajících rozvíjí jejich talent a může jim pomoct i ve složitých životních situacích. Jak? O tom se mluvilo na debatě Reparátu v Domu zahraniční spolupráce.
editace: Markéta Vozková
hosté:
Petra Erguvanli, koordinátorka programu Chance 4 Children
Martina Dočekalová, zástupkyně ředitele SUŠ Uherské Hradiště
Jiří Horák, odborný garant projektu Klíč – case management se studenty z České asociace street work
„Neformální vzdělání je jakékoliv vzdělání, které se koná mimo školní lavice, není známkované a je dobrovolné. Může v tom být zahrnuto cestování, výjezdové zážitky, kroužky, aktivity,“ vysvětluje Petra Erguvanli z organizace Chance 4 Children.
Jiří Horák, odborný garant projektu Klíč – case management se studenty z České asociace street work, doplňuje, že tato aktivita má rozvíjet znalosti, dovednosti či postoje.
„Na to se právě soustředíme s našimi klienty, kteří jsou z nepříznivých sociálních situací. Snažíme se je vést k rozvoji jejich kompetencí tak, aby se oni i jejich rodiny mohli potom lépe vyrovnávat s tíživými situacemi v životě,“ přibližuje.
Čtěte také
V debatě Reparátu si Erguvanli vzpomíná i na konkrétní mladé lidi, které neformální vzdělávání pomohlo v životě posunout. „Napadá mě jeden kluk, který s námi spolupracoval, chodil na hodiny angličtiny, vzdělával se i v matematice a teď byl vybrán do panelu ministerstva školství a mládeže, kde přímo spolupracoval s ministerstvem na měnění budoucnosti školního režimu,“ uvádí a pokračuje:
„Další kluk s námi absolvoval přes Erasmus+ cestu do zahraničí, aby získal více zkušeností. Teď bude studovat ve Finsku. Máme také mnoho případů, kde se mladí lidé dokázali postavit na vlastní nohy díky finanční gramotnosti.“
Čtěte také
Česká asociace street work se zaměřuje na práci s dětmi ze znevýhodněného prostředí. „Tyto děti často nezažívají ve formálním vzdělávání úspěch. Ale díky tomu neformálnímu mohou najít něco, co je bavím, co jim jde. Je hezké to pak ukazovat jejich učitelům, že v něčem je ten žák dobrý,“ vyzdvihuje Horák a zdůrazňuje:
„Naší hlavní členskou základnou jsou nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, kam může kdokoliv ve věku 6 až 26 let přijít bez objednání a najít tam bezplatně radu a pomoc.“
Neformální vzdělávání je dobrovolné a záměrné učení, které rozvíjí schopnosti, dovednosti, zájmy a potřeby člověka mimo rámec běžného školního vzdělávání. Uskutečňuje se různými formami a vzdělávacími programy. Patří sem například organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež i dospělé, počítačové kurzy, přednášky a podobně.
Neformálním vzděláváním se v České republice zabývá celá řada organizací veřejného, soukromého i nevládního typu (právní formy školská právnická osoba, obecně prospěšná společnost, občanské sdružení, ale i různé obchodní společnosti). Do neformálního vzdělávání se řadí také vzdělávání na jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky a základních uměleckých školách.
Zdroj: Národní pedagogický institut České republiky
Být tvůrcem svého vzdělávání
Formální a neformální vzdělávání se může i prolínat, jako je tomu například na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti.
Čtěte také
„O prázdninách pořádáme příměstské tábory, na kterých se krom pedagogů podílejí i naši studenti. Jsou určené pro děti ze základních škol ve věkové kategorii 12 až 15 let, což je u mnohých trochu komplikovaný věk. Mohou si vyzkoušet různé disciplíny a třeba zjistí, že je to naplňuje,“ vyzdvihuje Martina Dočekalová, zástupkyně ředitele tamní školy a koordinátorka nejen mezinárodních projektů, a dodává:
„Důležité je, že při přípravě táborů mizí hierarchizace kantor-žák, je to tým. Tohle se snažíme prosazovat i v běžných výtvarných hodinách.“
Pro studenty je podle ní přínosné, že získávají možnost být tvůrcem svého vzdělávacího programu a naučit se pracovat v týmu mimo školní lavice. „Spoustu věcí se dokážete doučit, ale být týmovým hráčem, mít měkké dovednosti, slyšet druhé lidi – to je velmi důležité. Čím dříve začnete, tím lépe,“ věří.
Čtěte také
„Jedná se o program DiscoverEU, kdy mají možnost týdenní výjezdové cesty vlakovým spojením po Evropě, s tím, že si tu cestu plánují sami. K tomu mají koordinátory, kteří je v tom podporují,“ přibližuje koordinátorka Petra Erguvanli a dodává:
„My to třeba vnímáme jako něco jednoduchého, zajet si do Rakouska. Ale pro děti ze znevýhodněného prostředí je to velice těžké, často ani neopustí dětský domov nebo město, kde vyrůstaly. Je to hodně individuální práce a museli jsme je hodně podpořit. Ale podařilo se to a děláme to již čtvrtým rokem. Zažily něco mimo svou komfortní zónu, zažily si, jaké to je fungovat sám za sebe i ve skupině.“
Poslechněte si celou debatu Reparátu. Audio je nahoře v článku. Bonusové materiály si můžete poslechnout zde.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
