Nezachraňujeme planetu, ale lidstvo. A je jedno, jestli je to pravicové, nebo liberální, vyzývá exministr Miko

Miko připomíná, že ještě v roce 2015 se světová veřejnost shodla na Pařížské dohodě a dala tak za pravdu vědcům. Pak ale nastaly komplikace v souvislosti s pandemií, ruskou invazí na Ukrajinu a politický úspěch se opět začal hodnotit v krátkých volebních cyklech.

„Máme zde program, který je náročný, drahý a výsledky přijdou za 20 a více let. To je prostřený stůl pro politiky, kteří pak mohou přijít a říct: ‚Podívejte, sedm let si utahujeme opasky, je nám hůř a hůř, máme problémy s konkurenceschopností a ono to vůbec nefunguje‘,“ glosuje klimatický diplomat a poradce prezidenta pro životní prostředí a udržitelnost.

Miko vidí problém i v samotném názvu Green Dealu, kde slovo zelený naznačuje preferenci politického směru. 

„Ale to je omyl. To není o tom, že volíme Zelené. Je o tom, co je třeba dělat, ne o tom, jestli je to pravicové, levicové, konzervativní, liberální. Planeta se dostává do potíží a ty pociťujeme úplně všichni,“ dodává.

S tím souhlasí komentátor David Klimeš: „Green Deal je extrémně nešťastně zarámovaný tak, že nám zelenoneomarxistická úderka chce zničit život. Podle mě by to mělo být spíš Security Deal – nemůžeme se spoléhat na externí zdroj energie.“

Koho zachraňujeme?

Exministr připomíná, že celý boj nevedeme pro záchranu planety jako takové, ale za záchranu světa, ve kterém může existovat lidská společnost. 

„Když to nedopadne, planeta tady zůstane, dál se bude točit kolem Slunce a tak dále. Ale my bojuje o prostředí, ve kterém se vyvíjelo lidstvo. Ve kterém se naučila fungovat společnost, jak ji známe. Jde o určitý rozsah podmínek pro život lidí. Děláme to pro sebe,“ přibližuje.

Čtěte také

Češi mají rádi malebnou krajinu a chtějí chránit klima. O Green Dealu ale pochybují, říká Krajhanzl

Novinářka Apolena Rychlíková ale namítá, že i lidstvo je příliš abstraktní pojem. „Tohle se nedá pořádně vysvětlit. A nejde to redukovat ani na to, že když tady bude sucho, tak nebudeme mít vodu. To je taky málo,“ popisuje a navrhuje:

„Lidé musí dostat záruku, že Green Deal nebo cokoliv jiného bude navrženo tak, aby ve výsledku neprioritizovalo ty, kteří klimatickou změnou nejsou ohroženi v takové míře, jako ty, kteří jsou.“

Tohle je podle ní i limitem současných politických debat. „Ani strany, které se deklarují jako levicové, neřeknou, že transformace musí být spravedlivá. Raději řeknou, že transformace nebude žádná, protože to lidi poškodí. Ano, poškodí nás to všechny,“ uznává. „Transformaci musíme chápat z hlediska sociálního smíru.“ 

Láska ke krajině

Lidé ovšem mají ve zvyku věci řešit, až když jim začíná obrazně téct do bot, ať už jde o výměnu dokladů – anebo o povodně, horka, požáry nebo neúrodu, připomíná klimatický diplomat.

Čtěte také

Další nejteplejší rok v historii? Naše úsilí na ochranu klimatu nestačí, varuje klimatický diplomat

„Teprve když nám vítr vezme barák a voda spláchne úrodu, tak získáme pocit urgence, že je třeba něco dělat. Tady je ale pointa v tom, že účinky jsou odložené a my se snažíme těm nejhorším věcem předejít. A to se špatně vysvětluje, dokud to nezažíváte příliš často,“ upozorňuje Miko.

Poukazuje přitom na to, že nečinnost v konečném důsledku znamená řádově daleko vyšší náklady, než na kolik by nás vyšla zelená transformace. K přesvědčování české veřejnosti by prý šla využít zakořeněná láska k české krajině.

„To je jedna z mála pozitivních věcí, kterou lze využít. Myslím, že lidé jsou ochotní udělat něco pro to, aby byla opět hezká a funkční z hlediska vody, biodiverzity a dalších věcí. A to vše implikuje i klimatickou změnu,“ uzavírá.

Poslechněte si celý politický podcast Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 8. února po 11. hodině a v neděli 9. února po 15:30.