Neklaníme se Buddhovi jako osobě, ale tomu, co představuje, říká zenový opat Hazlbauer z malé obce Vrážné

V obci Vrážné na Svitavsku trvale žije 68 obyvatel a co by si opat sám přál, aby také měli hospodu.

„Nejenže si sám rád někdy zajdu na pivko, ale hospoda nebo nějaké podobné místo je pro komunitní život hrozně důležité. To u nás chybí, takže když se ,pije‘, tak po domech a díky tomu se málokdy scházíme celá obec. Takže buď na zastupitelstvu, anebo když máme pouť. Byl bych hrozně rád, kdybychom měli hospodu, kde bychom společnou politiku vytvářeli.“

Čtěte také

Je pro národ stejnou jistotou jako buddhismus, říká o králi Kambodže publicistka Frajerová, která s ním vyrůstala

Opat ale stojí hlavně za vybudováním zenového centra, do kterého se snažil přivést prvky z korejské architektury. „Protože jsme tradicí, která z Koreje vychází – a když nás pak někdo z této části světa navštíví, tak aby viděl, že tuto tradici také uctíváme,“ vysvětluje.

„Primárně jsme v Čechách, na Moravě, takže jsem se snažil, aby to do sebe zapadlo. Ale máme protaženou střechu s dřevěným ochozem, což je něco, co v Americe i v Koreji, kde jsem pobýval, vždy bylo. Česky se tomu říká porč a jsou namalované červeně – pro štěstí a dobrou energii.“

Uvnitř pak najdete asi 45 metrů čtverečních velký sál dharmy, které také říkají meditačka. „Je to místnost, kde máme malý oltář, který následuje korejskou tradici.“ V centru pak sídlí soška Buddhy.

Neklaníme se Buddhovi jako osobě, ale tomu, co socha reprezentuje.
Jiří Hazlbauer

„My se ale Buddhovi neklaníme. Poklona je v buddhismu tradiční duchovní praxe. Když přicházíme do sálu dharmy, tak se klaníme směrem k oltáři, kde sedí, ale klaníme se tomu, co v nás Buddha znázorňuje. Říkáme tomu to malé já – to je něco, čemu se na Západě říká ego – a to se klaní tomu velkému já.“

„Neklaníme se tak Buddhovi jako osobě, ale tomu, co ta socha reprezentuje,“ doplňuje.

Nikoho nepřesvědčujeme

„Nejsme skupina lidí, která by se snažila někoho přesvědčovat – a už vůbec ne děti. Samozřejmě, že když se na něco dítě zeptá, tak odpovíme. Ale ta naše cesta není v nějaké doktrinaci,“ odpovídá opat na otázku, jestli mají program i pro děti.

Lidé do Vrážného jezdí meditovat z mnoha důvodů. „Když použiji naši frázi, tak pro poznání našeho pravého já. A pod tím si člověk může představit mnoho věcí. My nevíme, odkud to ,já‘ přichází, co je, odkud naše mysl přichází… To je otázka, kterou asi máme všichni: Odkud jsme přišli a kam půjdeme, až naše tělo zemře.“

Čtěte také

Thajský buddhismus je pod palbou kritiky

„To je ta otázka, do které se díváme a na kterou máme techniky, které nám pomáhají toto zpracovávat. Pomáhá nám to prohlubovat napojení na naše lidství z jiného úhlu pohledu, než je ten intelektuální,“ dodává.

„Můžeme použít i slovo intuice, které se v naší kultuře používá víc. Někteří se na ni dívají jako na babskou pověru, ale tak to vůbec není. Kdokoli má intuici, vidí, že jde o ještě jinou kvalitu naší existence – máme ji, ale ne všichni jsou na to napojeni.“

„Také jednou z prvních vět, které používáme, že Buddha poté, co dosáhl osvícení, řekl, jak úžasné všechny bytosti jsou, už jsou Buddhou – jen o tom nevědí,“ uzavírá.

Jiří Halzbauer, místostarosta a opat zenového kláštera|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.