Na jméno Američana Jolyona Naegeleho si jistě vzpomenou lidé dříve narození. Byl totiž dlouholetým zpravodajem Hlasu Ameriky (Voice of America, VOA) nebo Rádia Svobodná Evropa (Radio Free Europe/Radio Liberty, RFE/RL).
Předpoledním hostem magazínu „Je jaká je“ Dvojky byl ve středu 20. dubna prozatímní ředitel Českého rozhlasu (ČRo) Peter Duhan. Hovořili jsme zejména o 60. výročí zahájení čs. vysílání Rádia Svobodná Evropa.
Tehdy v 80. letech třeba informoval o událostech, o kterých se v socialistickém Československu veřejně nemluvilo, sledoval pád železné opony a po listopadu 1989 točil první rozhovory s Václavem Havlem. Když s novinařinou skončil, dělal dlouhá léta politického ředitele mise OSN v Kosovu. Dnes se prý natrvalo usadil v Česku, americké občanství si ale ponechal.
Jako novinář sledoval pád totalitního režimu z bezprostřední blízkosti a nejeden rozhovor vedl s Václavem Havlem.
„Idealizovat bychom neměli nic a nikoho. Proto tak rychle došlo ke zklamání veřejnosti po roce 1990… Faktem ale je, že Havel byl první, kdo přiznal, že nemá žádnou politickou zkušenost. Taky ji ani mít nemohl. Takový T. G. Masaryk byl ale léta poslancem ve Vídni, uměl mezi poslanci lobbovat a dostat, co chtěl. Co ale Havel doopravdy měl, byly dobré úmysly.“
Američan vidí hlavní omyl 90. let, Havla a lidí kolem něj, v přístupu ke komunistům. „Byl k nim prostě příliš milý… Neřekl: Tak dost a KSČ má být zakázána. K tomu nikdy nedošlo. Bylo pak hodně zajímavé sledovat, jak KSČ (a pak i KSČM) neustále ve volbách dostávala obdobný počet hlasů. Tedy až doteď, ale jinak měli vždy nějakých 12−17 %... To znamenalo, že našli nějaké své voličské zázemí a změnilo se to až když nastoupily nové politické subjekty,“ všímá si bývalý novinář.
Volbou Václava Havla prezidentem vyvrcholila bouřlivá revoluční doba konce roku 1989. Havel, ikona sametové revoluce, byl posledním československým a prvním českým prezidentem. Na Pražském hradě úřadoval celkem dvanáct let.
„Havel, Jiří Dienstbier, Dagmar Burešová a další se snažili národ přesvědčovat, co dělat. Možná špatně. Asi nepočítali s lidským faktorem, protože změnit společnost ze dne na den, nebo za pár let, rozhodně není snadné.“
Prý nám tady chyběla osvěta v nejrůznějších základních lidských oborech, které člověk nezdědí v genech. „Sice pak došlo k hospodářskému růstu, zvýšení životní úrovně a uvolnění trhu, ale česká společnost už nevypadá tak erudovaně, jak v 80. letech, kdy se tady stály fronty na knihy. Lidé nebyli připraveni na změnu. Až na ty polistopadové komunisty. Ti dobře věděli, co privatizovat, a taky právě oni nejvíc zbohatli.“
Jolyon Naegele se do Československa poprvé podíval už ve svých 18 letech, v roce 1973. Nedokázali jsme se od nějaké kaňky dodnes oprostit? Něčeho zbavit?
5. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Ale byl skutečně Václav Havel tím, kdo tento pojem použil jako první, nebo je to jinak?
„Je to jistá provinciálnost, a to navzdory otevřeným hranicím. Stejné se ale jistě dá tvrdit třeba o Newyorčanech. Pozitivně ale vnímám, jak čeští historici prošťourali vaše dějiny. Myslím, že snad žádná jiná země nebyla tak rozpitvána, jako ta vaše.“ O to víc ho ale překvapuje velká neznalost dějin širokou veřejností, hlavně pak mládeží.
„U lidí této země bych očekával větší znalosti, a to i vzhledem k umístnění v Evropě. Učím šesťáky na základní škole a vyprávím jim o občanské společnosti a multikulturalismu. Jsem opravdu překvapený, jak málo toho vědí,“ nerad přiznává. Z celé třídy byli prý schopni odpovědět na otázku, co se stalo v roce 1918, jen dva žáci. Co to byla Mnichovská dohoda, rok 1948, komunismus nebo rok 1989 netušili.
„To něco říká o českém školství. Žák sice musí vědět, kdy byla Zlatá bula sicilská, ale proč se Jan Palach upálil? Že to nebyl protest proti invazi sovětských vojsk, ale proti lhostejnosti národa? To už bohužel nevědí. Právě ta lhostejnost je tady dodnes,“ dodává.
Jak na něj působilo Československo 70. let? Proč v Česku nakonec zůstal? Odpovědi si poslechněte v rozhovoru s Davidem Šťáhlavským.
Umělkyně, narozená ještě za tuhé rasové segregace, nemohla ve druhé půli 60. let, kdy se stala idolem mladých Afroameričanů, ignorovat tehdejší společenský pohyb.
„Nejdůležitějším poselstvím Sametové revoluce je svoboda,“ říká Jan Litomiský. Jedna z hlavních postav událostí listopadu 1989 v Pelhřimově. Boji za svobodu se Jan ...
Hlas Ameriky vysílal v češtině a slovenštině rovných dvaašedesát let. Když byla jeho československá redakce v roce 2004 zrušena, někdejší zaměstnanci odešli za prac...
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
