Soudci, ani prokurátoři nebyli rádi, když se jejich jméno objevilo ve vysílání Hlasu Ameriky

Jan Litomiský žije od roku 1965 ve Vyskytné u Pelhřimova. Jako zemědělský inženýr se věnoval práci v zemědělském družstvu. Po okupaci v roce 1968 mu nebylo lhostejné, jakým způsobem je potlačována svoboda v Československu. Svůj odpor k režimu veřejně vyjádřil podpisem Charty 77 a aktivně se zapojil také do práce Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Pravidelně informoval například zpravodaje Hlasu Ameriky Ivana Medka o procesech s odpůrci režimu. „Ani soudci, ani prokurátoři nebyli rádi, když se jejich jméno objevilo ve vysílání Hlasu Ameriky,“ vzpomíná Litomiský. Za tuto činnost byl odsouzen na tři roky vězení na Borech a dva roky ochranného dohledu.

17. listopadu 1989 byl Jan Litomiský v Praze na setkání Českobratrské církve evangelické a o tom, že se něco děje na Národní třídě, věděl prakticky z první ruky. Druhý den odjel do Pelhřimova a brzy se zapojil do práce Občanského fóra. To pořádalo setkání u sochy sv. Víta. „Moc lidí tam ze začátku nechodilo, ale vzpomínám třeba na provokatéry, kteří se manifestací účastnili a volali po násilí vůči komunistům. Jak se později ukázalo, byly to řízené provokace. Nám ale hlavně šlo o to, aby se národ zvednul a ne aby se lidé mlátili,“ vzpomíná Jan Litomiský. V březnu roku 1990 se Jan Litomiský stal starostou Pelhřimova a po červnových volbách přešel jako poslanec do České národní rady, kde se mimo jiné podílel na přípravě nového zákona o obcích.