Návrat vyhynulých ptáků na Nový Zéland by trval 50 milionů let

Kolem roku tisíc osídlili Nový Zéland Maorové, v 17. století na ostrovy začali jezdit Evropané. Příchod člověka postupně vedl k vyhynutí poloviny druhů novozélandských ptáků. Podle vědců je důležité se o jejich zániku dozvědět co nejvíc, byť představa vývoje druhů, který by trval miliony let, přesahuje naše chápání.

Papoušek héraklés

Čtěte také

Duhové peří měli ptáci už před 49 miliony let

„Je třeba, abychom věděli, kolik jsme toho za tisíc let zvládli zničit,“ vysvětluje účel studie ornitolog Zdeněk Vermouzek. Důležitým zdrojem dat pro její autory se stala nejen genetika, tedy poznatky o dědičné informaci vyhynulých novozélandských ptáků, ale i poznatky paleontologů a archeologů.

Nový Zéland byl vždycky druhově unikátní, a to se týká i ptactva. Nedávno jsme se například dozvěděli o dosud neznámém pravěkém papouškovi, který tam žil před 19 miliony let. Netradiční jméno héraklés nečekaný (Heracles inexpectatus) dostal hlavně proto, že měřil metr a vážil 7 kilogramů. Měl tak rozměry nečekaně velké pro zástupce ptačí říše.

Ostrovy a opeřenci

My lidé jsme přispěli mimo jiné k tomu, že se novozélandští ptáci v evoluci postupně zmenšovali. „Lidé většinou tíhnou k vyhubení větších druhů nejdřív, což má vliv i na rostliny s velkými semeny a na velikost jedinců v ptačí populaci,“ říká ekoložka Kateřina Sam. Právě velcí ptáci přispívají k šíření rostlin s velkými semeny. 

To, že byl papoušek héraklés velký, není až tak překvapivé. Na ostrovech má evoluce tendenci vyrábět ptáky velké. Na indonéském ostrově Flores v minulosti žili velcí čápi, na Fidži holubi, na Havaji kachny.

Obavu, čím by se případně tak velcí ptáci živili, pokud by se ten či onen druh podařilo do novozélandské přírody vrátit, považuje vědec za nepříliš důležitou. „Oni by to celkem jistě nebyli původní ptáci, evoluce znovu nevytvoří ptáky moa,“ vysvětluje Zdeněk Vermouzek. Odhad 50 milionů let říká pouze to, jak dlouho by přírodě trvalo vytvořit počet druhů, které lidstvo vyhubilo. 

Ohrožený papoušek

Kriticky ohrožených druhů je na Novém Zélandu momentálně osm. „Jejich nový vývoj by trval 10 milionů let,“ podotýká Vermouzek. K ohroženým druhům na ostrovech patří i předpokládaný příbuzný herakla, velký nelétavý a býložravý kakapo i další známý novozélandský papoušek kea. 

Logo|foto:Český rozhlas

Kea je všežravec, který dokáže napadnout i ovce. Možnost zachránit kea podle ornitologa předpokládá, aby ho lidé nepronásledovali a uzpůsobili chov ovcí tak, aby přežil.

Kakapo se odnaučil létat a to je pro něj při střetu s člověkem nevýhoda. „Na ostrově ho patrně nic neohrožovalo. Byl tak velký, že tuto schopnost ztratil. Let je poměrně energeticky náročná záležitost,“ připomíná Vermouzek. 

Lov kasuára

Na Papui Nové Guineji, kde působí Kateřina Sam, je velkých ptáků méně než na Novém Zélandu. „Tam jsou kasuáři, kteří se loví na maso. To je tradiční jídlo Papuánců,“ říká a dodává, že ochráncům přírody se příliš nedaří lidem tento pokrm rozmluvit.

Kasuár přilbový|foto:Zoo Jihlava

Papuánci maso kasuára udí a pak vysušují. „Moc velký gurmánský zážitek to nebyl,“ směje se Kateřina Sam, která kasuára ochutnala na papuánské svatbě. Podle ní je maso nejen chuťový zážitek, ale má i prestiž.

Kasuár by dokázal zabít člověka. Proto se, jak ekoložka vysvětluje, obvykle loví ze zálohy anebo se na něj z výšky házejí oštěpy. Dnešní Papuánci už mnohdy ulovit kasuára neumí. Možná to ale přispívá k tomu, že jich je v novoguinejské přírodě naštěstí ještě dost.

Poslechněte si celou Laboratoř, ve které ekoložka Kateřina Sam, ornitolog Zdeněk Vermouzek a herec Kajetán Písařovic debatují také o vlivu pachu na křížení sýkor a o perličce, která zatím zvládá změnu klimatu.