Na zesnulé vzpomínejte s láskou. V blízkém kruhu i s přáteli, nabádá pohřební průvodce
„Památka zesnulých 2. listopadu, takzvané Dušičky jsou v liturgickém kalendáři spojené s předchozím dnem, resp. se Slavností všech svatých. A tyto svátky nás zapojují do velkého proudu naděje,“ říká v debatě Vertikály Benedikt Mohelník, člen Dominikánského řádu.
Čtěte také
„Jsou to dny naděje, hluboké lidské touhy po životě, po jeho naplnění, po tom, aby to, co nosíme někde v hloubi svého nitra, došlo svého nejkrásnějšího rozkvětu. A to je to, že společenství lidí, kteří už opustili tento svět, a kam konec konců my všichni směřujeme a v křesťanské naději očekáváme, tak je to nejkrásnější, co máme ještě před sebou,“ doplňuje Mohelník.
Dušičky a tradice
Pro zakladatele sdružení Pohřební průvodci Olega Vojtíška jsou Dušičky tradicí. „A každá tradice je skvělá, protože nám dává pevný bod, o který se můžeme opřít. Tím pádem se také můžeme podívat do historie, ale i do budoucnosti.“
Cílem průvodů pak podle něj není tradice bořit, spíš je obnovit a aktualizovat pro moderní svět.
Čtěte také
„Proto lidi nabádáme, aby si udělali Dušičky aspoň trošku veselejší, s větším okruhem známých a ne jen s nejbližší rodinou. A hlavně, ne jen na hřbitově. Na svého zesnulého totiž můžete vzpomínat kdykoli a kdekoli,“ nabádá Vojtíšek.
„Protože v době, kdy přijdou výročí zesnulého, tak pozůstalí – a to ví každý, komu někdo zemřel –, jsou na tom psychicky nejhůř. Dokonce i ti, kteří mají pocit, že jsou se smrtí blízkého vyrovnaní, už prošli terapií. Ve chvíli výročí jsou na tom zas strašně špatně. Takže doporučujeme, aby byli s někým dalším a měli i naplánováno, co budou dělat,“ doplňuje pohřební průvodce.
„Nejhezčí je zavzpomínat na zesnulého s láskou, a to v blízkém kruhu, kde ale vůbec nemusí být jen rodina, naopak kamarádi, kolegové a další,“ uzavírá.
Celou debatu Vertikály najdete v audiozáznamu, ptá se Eva Hůlková.
Související
-
Kde se vzaly Dušičky aneb Původ, symbolika a tradice vzpomínání na zemřelé
Kam sahá historie podzimních svátků, proč se dřív do lamp dávalo máslo a hrnek mléka na stůl, jak vypadala dušičková koleda a kde u nás hledat kořeny vyvolávání duchů?
-
Hana Hosnedlová: Dušičky v Mexiku
Dušičky jsem měla moc ráda už jako dítě. Svátečně nastrojení jsme s rodiči nebo s babičkou navštěvovali rodinné hroby. Všude okolo na náhrobcích svítily lampičky...
-
Najděte si svůj rituál. Když chybí, část příběhu se neuzavřela, radí šéfka hospice o Dušičkách
„Neumírají jen staří lidé,“ připomíná ředitelka hospice Cesta domů Ruth Šormová. „Moderní člověk se mnoha tradicím a rituálům brání, protože nechce být svázán.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
