Na mobilu a hrách jsou závislí děti i dospělí. „Rodiče řeší dítě, přitom můžou začít od sebe,“ radí psycholožka

První zmínka o digitální závislosti se objevila v osmdesátých letech minulého století. Týkala se patologického hráčství, které američtí experti charakterizovali jako zaujetí a puzení ke hře.

Čtěte také

Kdo byl závislý ještě před pandemií, tomu se přitížilo. Ať šlo o léky, alkohol nebo cigarety

„Současná klasifikace řadí závislosti na počítači nebo na smartphonu k takzvaným jiným impulzivním poruchám,“ vysvětluje odborník na digitální závislosti Vladimír Kmoch z Institutu neuropsychiatrické péče.

„Až po roce 2013 máme v americké klasifikaci kritéria pro online hraní PC her. Jde o takzvanou poruchu hraní internetových her. Oproti klasickému gamblingu se hovoří o týmovém aspektu a o tom, proč je ta hra rizikovější a návykovější.“

Digitální pandemie

Rozmach digitálních závislostí souvisí s rozvojem technologií a taky s jejich dostupností. Experti dnes dokonce mluví o digitální pandemii, která je spojená s cenou a dosažitelností především smartphonů.

Čtěte také

Mobily a tablety? I pro dospělé je to digitální dudlík, dětem nastavme hranice, radí odbornice

Nutkavá potřeba trávit čas na technologiích strmě roste od chvíle, kdy Steve Jobs představil první iPad. To bylo v roce 2010.

O digitální pandemii píše například neuropsychiatr Manfred Spitzer ve svých knihách Digitální demence nebo Kybernemoc. Varuje v nich před vlivem digitálních technologií nejen na vyvíjející se zrak a nárůst krátkozrakosti, ale právě i na naše psychické zdraví.

Podobně to vidí Vladimír Kmoch: „V současnosti vidíme čím dál víc pacientů, kteří jsou odtržení od reálného světa. Máme pacienty, kteří hrají tolik online hru, že si nevšimnou, jestli svítá, nebo slunce zapadá. Jsou dezorientovaní.“

Rodiče hledají pomoc pro děti, potřebují ji taky

Nejrizikovější skupinou jsou pro vytvoření digitální závislosti děti. Naopak dospělí se na odborníky s digitální závislostí nebo nadužíváním technologií tolik neobracejí. Ve většině případů tak jde o rodiče s obavou o jejich potomky, potvrzuje Zuzana Pavelcová z Psychologického institutu Re:Life.

Čtěte také

Dítě zrcadlí situaci doma. Když jsou problém rodiče, dítě bez nich neopravím, říká vedoucí poradny

„Během konzultace si uvědomí, že velký podíl na tom můžou mít taky, protože sami často do online světa unikají. Dojdou pak nezřídka k tomu, že když chtějí pomoct svému synovi, můžou začít u sebe.“

Zatímco dívky inklinují spíš k sociálním sítím, chlapci zase k hraní počítačových her. Totéž rozdělení pak platí i pro dospělou populaci.

„U mužů, kteří jsou digitálními závislostmi obecně více ohroženi, je častější hraní online her, ale třeba i závislost na pornografii. Zatímco ženy jsou více ohroženy závislostí na sociálních sítích,“ říká Kmoch.

Mozek krní

Digitální demence je jedním z extrémních projevů nadužívání digitálních technologií. Pokud naši paměť trénujeme, dochází v mozku v oblastech, které s pamětí souvisí, k vytváření nových neuronů a nových spojů. Pokud paměť přiměřeně nezatěžujeme, tyto oblasti v mozku krní.

Čtěte také

Sara Polak: Vize pro technologie. Odmítání umělé inteligence je odmítání pokroku a cesty ven z krize

„Digitální demence nás postihuje všechny. Děti jsou v současnosti jsou schopné si zapamatovat menší stopu a zpaměti zopakovat menší fragment než před pěti deseti lety. Souvisí to s využíváním paměti. V případě, že ji přestáváme používat, tak se ty oblasti zmenšují a zanikají. Vezměte si, kolikrát denně se podíváte na Google a nějaké věci si dohledáváte. To jsme byli dřív většinou zvyklí si ukládat do paměti,“ uzavírá Vladimír Kmoch.

Prevencí před nadužívání technologií můžou být nejrůznější aktivity offline, rodinná večeře bez mobilu nebo taky procházky v přírodě.

Poslechněte si reportáž Martiny Rasch.