Na čem jsme závislí a proč? Co s námi udělala pandemie? Seriál o závislostech a jejich léčbě v Česku

Na mobilu a hrách jsou závislí děti i dospělí. „Rodiče řeší dítě, přitom můžou začít od sebe,“ radí psycholožka

28. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy závislost na technologiích, elektronice, mobilu, dětská závislost, děti, telefon, mobil

Nutkavá potřeba mít v ruce tablet, mobilní telefon, nakupovat online, hrát hry nebo sledovat sociální sítě je v dnešních dnech stále aktuálnější. Čísla případů nadužívání technologií a závislostního chování totiž v pandemii vystřelila strmě vzhůru. Nejrizikovější skupinou jsou přitom děti a mladiství.

První zmínka o digitální závislosti se objevila v osmdesátých letech minulého století. Týkala se patologického hráčství, které američtí experti charakterizovali jako zaujetí a puzení ke hře.

Čtěte také

„Současná klasifikace řadí závislosti na počítači nebo na smartphonu k takzvaným jiným impulzivním poruchám,“ vysvětluje odborník na digitální závislosti Vladimír Kmoch z Institutu neuropsychiatrické péče.

„Až po roce 2013 máme v americké klasifikaci kritéria pro online hraní PC her. Jde o takzvanou poruchu hraní internetových her. Oproti klasickému gamblingu se hovoří o týmovém aspektu a o tom, proč je ta hra rizikovější a návykovější.

Digitální pandemie

Rozmach digitálních závislostí souvisí s rozvojem technologií a taky s jejich dostupností. Experti dnes dokonce mluví o digitální pandemii, která je spojená s cenou a dosažitelností především smartphonů.

Čtěte také

Nutkavá potřeba trávit čas na technologiích strmě roste od chvíle, kdy Steve Jobs představil první iPad. To bylo v roce 2010.

O digitální pandemii píše například neuropsychiatr Manfred Spitzer ve svých knihách Digitální demence nebo Kybernemoc. Varuje v nich před vlivem digitálních technologií nejen na vyvíjející se zrak a nárůst krátkozrakosti, ale právě i na naše psychické zdraví.

Podobně to vidí Vladimír Kmoch: „V současnosti vidíme čím dál víc pacientů, kteří jsou odtržení od reálného světa. Máme pacienty, kteří hrají tolik online hru, že si nevšimnou, jestli svítá, nebo slunce zapadá. Jsou dezorientovaní.

Rodiče hledají pomoc pro děti, potřebují ji taky

Nejrizikovější skupinou jsou pro vytvoření digitální závislosti děti. Naopak dospělí se na odborníky s digitální závislostí nebo nadužíváním technologií tolik neobracejí. Ve většině případů tak jde o rodiče s obavou o jejich potomky, potvrzuje Zuzana Pavelcová z Psychologického institutu Re:Life.

Čtěte také

„Během konzultace si uvědomí, že velký podíl na tom můžou mít taky, protože sami často do online světa unikají. Dojdou pak nezřídka k tomu, že když chtějí pomoct svému synovi, můžou začít u sebe.

Zatímco dívky inklinují spíš k sociálním sítím, chlapci zase k hraní počítačových her. Totéž rozdělení pak platí i pro dospělou populaci.

„U mužů, kteří jsou digitálními závislostmi obecně více ohroženi, je častější hraní online her, ale třeba i závislost na pornografii. Zatímco ženy jsou více ohroženy závislostí na sociálních sítích, říká Kmoch.

Mozek krní

Digitální demence je jedním z extrémních projevů nadužívání digitálních technologií. Pokud naši paměť trénujeme, dochází v mozku v oblastech, které s pamětí souvisí, k vytváření nových neuronů a nových spojů. Pokud paměť přiměřeně nezatěžujeme, tyto oblasti v mozku krní.

Čtěte také

Digitální demence nás postihuje všechny. Děti jsou v současnosti jsou schopné si zapamatovat menší stopu a zpaměti zopakovat menší fragment než před pěti deseti lety. Souvisí to s využíváním paměti. V případě, že ji přestáváme používat, tak se ty oblasti zmenšují a zanikají. Vezměte si, kolikrát denně se podíváte na Google a nějaké věci si dohledáváte. To jsme byli dřív většinou zvyklí si ukládat do paměti, uzavírá Vladimír Kmoch.

Prevencí před nadužívání technologií můžou být nejrůznější aktivity offline, rodinná večeře bez mobilu nebo taky procházky v přírodě.

Poslechněte si reportáž Martiny Rasch.

autor: Martina Rasch
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová