Dítě zrcadlí situaci doma. Když jsou problém rodiče, dítě bez nich neopravím, říká vedoucí poradny

V rodinné poradně v Ostravě pomáhají přibližně osmi stovkám klientů za rok, z toho stovku tvoří právě děti. V loňském roce počet dětí klesl o čtvrtinu. Přesto to podle šéfky poradny není důvod k optimismu.

„Není to o tom, že by služby pro děti a rodiny nebyly dostupné – ony fungují stále i během nouzového stavu. Pro děti i rodiče ale může být těžší nás kontaktovat, protože jsou v neustálé přítomnosti násilné osoby,“ říká Gawlíková.

Čtěte také

Když dáte dítěti facku, je to jen vaše selhání, tvrdí psycholog Šneberger

Ačkoliv školní výuka probíhá i v době pandemie, její distanční forma do značné míry komplikuje možnost zásahu i ze strany školy. „Učitel se asi těžko může zeptat dítěte, jak to u něj doma vypadá. Navíc vidí jen jeho obličej, nevidí úplně ty jeho projevy,“ dodává.

O to důležitější může být v této situaci pomoc sousedů či známých, kteří jsou s rodinou v užším kontaktu. V takovém případě se ale sociální pracovníci centra setkávají s jinou komplikací – v násilí spousta Čechů nevidí nic špatného.

„Je to taková zvláštní vlastnost, kterou ale máme všichni. Snažíme se vyhýbat nepříjemnému. A násilí je nepříjemné. Zároveň je k němu česká společnost tolerantní a to může být někdy na obtíž. Je těžké sebrat odvahu a něco takového říct,“ vysvětluje koordinátorka projektu Nechme dětem dětství.

Volat policii a být nablízku

Gawlíková v pořadu Hovory vysvětluje, co by měl udělat člověk, který má podezření, že se v jeho blízkosti odehrává násilí. 

„Rozlišme dvě základní situace. A to, když slyšíme, že teď aktuálně se v té rodině něco děje – slyšíme volání o pomoc nebo něco podobného. V těchto případech je dobré volat policii,“ nabádá šéfka poradny a varuje před snahou řešit situaci vlastní silou:

Čtěte také

Psycholožka Čírtková: Vyjít na světlo s domácím násilím má nejlépe sama oběť, pomoci mohou zachránci

„Někdy se lidé chtějí pouštět do toho, že sami do situace vběhnou. Mysleme u toho ale i na vlastní bezpečí.“

„Pak je tady ta druhá situace, kdy si myslíme, že se v té rodině něco děje, ale není tam aktuální incident. Pak je dobré být té rodině na blízku tak, aby ohrožená osoba věděla, že ve vás má podporu,“ radí šéfka rodinné poradny. V takovém případě je podle ní problematické cokoliv hlásit, pokud o to neprojeví zájem právě ten, kdo je v ohrožení.

Výjimkou jsou ale rodiny s nezletilými dětmi. „Je potřeba si uvědomit, že každý z nás má oznamovací povinnost, a měli bychom to v takovém případě nahlásit,“ doplňuje Gawlíková.

Jak vypadá násilí

Násilí na dětech nemusí být zdaleka jen fyzické. A tak nelze jednoduše říct, že pokud člověk děti nebije, nedopouští se ničeho špatného.

Čtěte také

Psycholog Studnička: Problémy s dětmi si rodiče způsobili sami. Puberta ukazuje, jak jsme to zvládli

„V podstatě je násilí každé chování, kterým chceme donutit někoho druhého, aby něco učinil po naší vůli, respektive proti jeho vůli. A donutíme ho buď nějakým fyzickým násilím, anebo to může být výhružka – tomu říká psychické násilí –, může to být slovní agresivita. Zkrátka pokud byste v dětech vyvolávala pocity strachu, můžeme to už nazývat násilím. Ale ta hranice je strašně tenká, takže říct, kudy přesně vede, je velmi těžké,“ říká Gawlíková.

Důležité podle ní je uvědomit si, že problém není v dětech. „Naše zkušenost nám říká, a to není jenom u násilí, ale třeba i u rozvodů, že rodiče se na nás často obrací s tím, že se něco děje s jejich dítětem. Začnou si všímat, že se dítěti zhoršuje prospěch, začne zlobit ve škole, nebo naopak začne být hodně zakřiknuté. A obrací se na nás s tím, že potřebují dítě opravit,“ popisuje své zkušenosti z Rodinné poradny Gawlíková a dodává:

„Dítě velmi často zrcadlí to, co se děje doma. A odráží vlastně tu situaci. Takže na začátku naší práce je vždy motivace rodičů. Podle toho, jak se nám daří rodiče motivovat, tak se nám daří potom i účinněji pomoct dětem.“

Agresivita rodičů pak obvykle mívá příčiny ve zcela jiných problémech.

Čtěte také

Dětský psycholog: Počítač je těžký konkurent, ale rodič se nesmí bát dítěti organizovat život

„Tím spouštěčem nejsou děti a to, že by něco udělaly špatně. Spíš že přeteče pohár, nezvládneme v tu chvíli své emoce. A jde to ven a může to jít i tím, že dítě dostane facku. Spouštěčem jsou různé stresové situace, které se kupí. Může to být obava o ztrátu zaměstnání nebo už jeho ztráta. V tuto chvíli jsou vlastně rodiče zároveň učiteli, zároveň školními kuchařkami, zároveň ale, pokud neztratí práci, pracují i z domova. Takže toho stresu se nabaluje čím dál víc,“ pojmenovává problémy aktuální doby Gawlíková.

Mnohem účinnější je děti motivovat. „Lepší je používat pozitivní motivaci než jim vyhrožovat trestem. Rodina je prostředí, které by mělo být bezpečné. Mělo by být hravé. V okamžiku, kdy se v něm vyskytuje násilí, u dětí se může objevovat strach, úzkost, mohou se projevovat depresivně,“ radí Veronika Gawlíková s tím, že v případě, kdy má člověk pocit, že by situaci nezvládal, může se i v této době obrátit na některé z intervenčních center nebo rodinných poraden.

Poslechněte si celý rozhovor Naděždy Hávové s Veronikou Gawlíkovou.

Společně se bavily také o tom, jakým způsobem dodnes česká společnost nastavuje ve výchově hranice nebo jaké problémy způsobují aktuální opatření proti šíření koronaviru rozvedeným rodinám.