Psycholog Studnička: Problémy s dětmi si rodiče způsobili sami. Puberta ukazuje, jak jsme to zvládli

„Puberta nebo to období, kdy se dítě dostává do puberty, je v podstatě už jenom taková tečka. To je jenom třešnička na dortu. Rodič těch chyb naseká za celou dobu výchovy hrozně moc. Bohužel puberta nám ukáže, jestli jsme výchovu zvládli, nebo jsme dělali chyby,“ popisuje, jak vidí toto období Milan Studnička, psycholog a psychoterapeut specializující se především právě na problémy mezi rodiči a jejich dětmi.

Čtěte také

Dětem nabízíme víc, než potřebují. Měli bychom to obrátit, vybízí rodiče psychoterapeutka

Chybám se ve výchově prakticky nelze vyhnout. Některé ovšem vadí více než jiné. „Nejčastější chyby, se kterými se setkávám u rodin, jsou povely. Jsme zvyklí – a možná je to i následek předchozích generací – komunikovat s dětmi formou povelů,“ říká psycholog. Výjimkou nejsou ani rodiče, kteří svému potomkovi udělí třicet povelů jen během ranního vypravování se do školy.

Role tatínků je klíčová – v podstatě mimo první rok dítěte. Akorát že se tatínkové na výchově tolik nepodílejí.
Milan Studnička

„Když se to nasčítá, tak v pubertě má dítě za sebou třeba tři sta tisíc povelů od maminky. Zejména od maminky, tatínkové většinou tolik do výchovy nezasahují,“ přiznává Studnička a dodává, že to je dalším z častých nešvarů:

Milan Studnička|foto:archiv Milana Studničky

„Role tatínků je klíčová – v podstatě mimo první rok dítěte. Akorát ta doba je dneska tak zvláštní, že tatínkové se na výchově tolik nepodílejí. Ať už z důvodu toho, že jsou v práci a nemají na to čas, anebo z důvodu, že sami neměli vzor táty, od kterého by to mohli odkoukat.“

Některá psychoterapeutická sezení se tak mění spíše ve výuku toho, co to znamená být tátou.

Základem je nekřičet

Ke konfliktu mezi rodiči a dětmi dochází přirozeně a není to nic negativního. Jde ovšem o to, v jaké atmosféře se konflikt řeší.

Čtěte také

Pedagog Vacek: U dětí zasažených pandemií může být častější neúcta k normám a pravidlům

„Když se mi něco nelíbí, musím to komunikovat v klidu, protože když křičím, tak to děťátko nebo téměř dospělé dítě spotřebuje strašně moc energie na to, aby ustálo můj křik. A tím pádem nevnímá to, co říkám. Protože já řvu, tak dítě se akorát brání. Ale když to říkám laskavě, v klidu, tak to dítě mě vnímá, protože nemá, proti čemu bojovat,“ vysvětluje psycholog.

Druhou důležitou podmínkou úspěchu je přestat dětem rozmlouvat jejich aktuální koníčky, ať už by šlo o sledování seriálů nebo hraní počítačových her.

Ono se to nezdá, ale stačí se zajímat o to, co zajímavá děti, a znovu je dostanete k tomu, co zajímá vás
Milan Studnička

„Vedu rodiče k tomu, aby přestali nadávat dítěti za to, co ho baví, ale naopak se o to začali zajímat. Představte si něco, co máte opravdu rádi. Něco, co vás bytostně baví – nějaký koníček, ať už je to příroda, kolo, cokoliv. A teď si představte, že by vám někdo z vašich blízkých každý den váš koníček negoval. Říkal by vám: ‚Prosím tě, nečum do těch knih, běž raději k počítači a něco si zahraj.‘ S takovým člověkem za chvíli nebudete mít hezký vztah. A to je to, co bohužel rodiče dělají svým dětem,“ říká Studnička.

Čtěte také

Děti se musí hýbat. V opačném případě mají handicap do budoucna, varuje neuroložka Chlupová

Podle něj je důležité, aby rodiče nečekali, že se svět bude přizpůsobovat jim. Naopak oni jsou ti, kteří se musí přizpůsobit nové době.

„Nejjednodušší cesta je začít ty hry hrát s dítětem. Zejména maminky, když je někdy vedu, aby si stáhly World of Tanks a hrály s klukama tanky, tak jim říkám: ‚Když to vydržíte půl roku a začnete brebentit o tom, že máte nové pásy a nové dělo a jak se mění nastavení motoru tanku, tak díky tomuhle přístupu toho chlapce dostanete na brusle, na kolo, na bazén, protože s vámi znovu bude chtít trávit čas.‘ Ono se to nezdá, ale stačí se zajímat o to, co zajímavá děti, a znovu je dostanete k tomu, co zajímá vás,“ přiznává psychoterapeut, který má sám doma 14letého syna.

Dobrodružství u počítače, které klukům chybí

Studnička se nediví tomu, proč zejména kluci tráví u počítače tolik času. Naopak, má pro to poměrně jednoduché vysvětlení:

Čtěte také

„Lidem často chybí slova k pojmenování emocí, proto se říká, že děti zlobí,“ vysvětluje dětská terapeutka

„Počítač simuluje celou řadu nádherných emocí, které zejména kluci potřebují pro svůj vývoj. Oni potřebují zažívat dobrodružství, nějaké napětí, spolupráci, riziko. Ale v běžném životě toto kluci vůbec nemají. A tatínkové, jak jsou zaneprázdnění v běžném životě, tak ty kluky netahají na něco atraktivního – nechodí s nimi sportovat, překonávat nějaké výzvy, dělat cokoliv, co by toho kluka bavilo. A pak se diví, že kluk sedí u počítače a hraje nějakou hru z historického období, vraždí křižáky a je hrozně spokojený.“

I samo dítě ovšem podle něj někde v sobě cítí, že emoce spojené s virtuální realitou nejsou stoprocentně skutečné. „Pokud jsou děti zvyklé s tatínkem nebo s maminkou chodit na kolo, na brusle, na bazén a je tam ta důvěra, tak tisíckrát raději budou někde řádit v přírodě než sedět u počítače,“ věří Studnička.

A jakou radu má psycholog pro toto období, kdy jsou často rodiče pracující z domova zavřeni celé dny doma s dětmi, které se učí distančně ze svého pokoje?

„Vůbec to nehrotit. Tak holt nebudete mít ty maily včas, tak prostě zaměstnavatel počká. Raději se seberte s dětmi a běžte na prochajdu. Já teď chodím každý den se synem sportovat. A je to super. Každý den jsme aspoň dvě hodiny venku. Je potřeba si to užít. Konečně můžeme být s dětmi doma, tak proč si to neužít,“ nabízí svůj pohled na to, jak trávit všední dny, psycholog a psychoterapeut Milan Studnička.

Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové s Milanem Studničkou. Dozvíte se také, kdy jako rodiče saháme po vzorcích z vlastního dětství nebo jak dítě naučit dodržovat společné dohody.