Mluvíme o seniorech, ale život je bohatší. Děti mají chodit do školy, tvrdí spisovatelka Hůlová

3. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petra Hůlová

Za nejohroženější skupinu obyvatel se v souvislosti s pandemií nemoci covid-19 považují senioři, stále častěji se ale mluví také o dětech a dospívajících, kterým v době distančního vzdělávání chybí kontakt s vrstevníky. „Šokuje mě, že máme děti doma. Před závorku celé téhle situace bych vytkla to, že děti jdou od zítřka do školy. A pak se budeme bavit o ostatních věcech,“ navrhuje v pořadu Souvislosti spisovatelka Petra Hůlová. Lékařka Anna Kšírová je ale proti. 

„To by znamenalo, že bychom museli otevřít mnohem více covidových oddělení. Kdybychom zítra poslali děti do školy, tak to bude mít za následek úmrtí opravdu velkého množství lidí. Úmrtí, která budou velmi nepříjemná. Vídám ty lidi, jak se dusí, a je to dost hrozné – i v tom smyslu, že umírají relativně náhle,“ neskrývá svoje obavy ze znovuotevření škol lékařka liberecké krajské nemocnice Kšírová (Zelení).

Čtěte také

Podle Hůlové ale existuje více zodpovědností než jen ta k starším lidem, kterým hrozí závažnější průběh nemoci covid-19.

„Mluvíme pořád o zodpovědnosti k seniorům. A je to v pořádku, ale myslím si, že ten život je mnohem bohatší. Jde o to, jakým způsobem nás situace ovládá a co všechno jsme ochotní podřídit snižování rizika. Hodně to souvisí s naším vztahem ke smrti – k tomu, že smrt je vlastně vždycky chápána jako katastrofa, i když přichází ve velice pozdním věku. Smrt není většinou společnosti chápána jako součást života,“ podotýká spisovatelka Hůlová.

Ani s tím ale lékařka Kšírová nesouhlasí: „Asi nejsem schopná sdílet tento pohled. Někdy mi přijde, že je to trošku jako omluva pro to, co se děje. Že jsme tím prostě všichni traumatizovaní a tak z toho hledáme nějakou cestu ven. Měli bychom ale hledat způsoby, které dětem umožní vzdělávání a rodičům rozumné fungování.“

„Buď to ekonomicky dáváte, nebo ne“

Na podzim zesílily hlasy, které nesouhlasí s vládním protiepidemickým postupem. Lidé odmítají testování, nehlásí své rizikové kontakty nebo porušují některá nařízení, ať už mají jakékoliv důvody.

Čtěte také

„Kdo protestuje? Myslím, že je tam určitě část lidí, na které ta opatření silně ekonomicky dopadají. To si myslím, že je možná největší dělitel ve společnosti. Zkrátka buď to dáváte ekonomicky, nebo nedáváte. A potom jdou všechny argumenty stranou,“ hodnotí Hůlová.

„Je tady velká skupina lidí, kteří celou dobu chodí do práce. A nejsou to jenom zdravotníci nebo lidé v sociálních službách. Celou dobu tady běží továrny, doly a tak. A lidi, co tam pracují, mají ta omezení, že po deváté hodině nesmí ven a podobně. Ale třeba mají doma starší maminku a musí chodit do práce, i když vědí, že ji můžou nakazit. Takže ta nespokojenost se může objevovat i odsud – ta chudší část Česka slyší o tom, že byl nějaký lockdown nebo že ekonomika je zastavená, ale oni vlastně dál pracují v podmínkách, které jsou podobně nebezpečné nebo možná nebezpečnější než ty školy,“ upozorňuje redaktorka deníku A2larm Saša Uhlová.

Čtěte také

Shovívavá k některým přestupkům je také lékařka Kšírová.

„Já nechci odsuzovat lidi, kteří mají různé pohnutky pro to, aby jezdili na hory. Mně přijde, že to ukazuje mnohem zajímavější věc, o které se taky v souvislosti s pandemií málo mluví. A to je, že města, ve kterých už dneska většina populace České republiky žije, nejsou lákavá k pobytu – nelákají k tomu, abychom v nich trávili volný čas,“ popisuje lékařka z Liberce.

Jak přečkat pandemii

Co tedy lidé mohou dělat pro to, aby současnou situaci co nejlépe zvládli? Pomoct by mohl například omezený kontakt s přáteli.

Čtěte také

„Všichni jsme se smáli tomu, když ministr přišel s těmi třemi rodinami, se kterými se máme stýkat. Ale nakonec v dlouhodobé perspektivě to není zase tak špatný nápad, protože člověk omezí své sociální kontakty, ale nemůže je úplně nemít. Nelze žít deset měsíců jenom v nukleární rodině nebo sám doma a s nikým se nevídat. Myslím si, že to je představa, která je nerealizovatelná. To bychom se všichni zcvokli,“ nabízí jednu z rad Úhlová.

„Jsem ráda, že jedna věc je jiná než v jiných státech, a to je skutečnost, že jsme nikdy nebyli omezováni chodit do přírody a nějak se víc vzdálit ze svého domova. Tyhle věci jsou hrozně důležité – je potřeba se udržovat v psychické i fyzické kondici,“ dodává redaktorka.

Poslechněte si celou debatu Petra Dudka a jeho respondentek.

Dozvíte se také to, v čem je podle doktorky Kšírové tato pandemie velký dar a jak bychom jej měli využít. Nebo jakou roli sehrávají v pandemii média podle spisovatelky Hůlkové.

autoři: Petr Dudek , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související