Psycholožka Čírtková: Vyjít na světlo s domácím násilím má nejlépe sama oběť, pomoci mohou zachránci

Experti označují jako zachránce osobu z okolí týrané či týraného, která vidí, že se něco děje. „A dělá jim, zachráncům, to natolik starosti, že sami vyhledávají pomoc a táží se, jestli to, co zaregistrovali, by mohlo být ohrožení pro oběť, a co by mohli udělat,“ popisuje Čírtková.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Nezapomínejme na domácí násilí – když se karanténa změní v peklo na zemi

Pokud zachránce nebo oběť sama vyhledá pomoc, může narazit na odmítnutí ze strany autorit či úřadů, zvláště v uzavřenějším komunitách, upozorňuje Čírtková.

A nejen to. V životě je často mnoho okolností, které oběti komplikují i znemožňují to, aby „otevřela dveře“. „Mezi ně patří například to, že se týrání odpouští veřejně známá osoba nebo důležitý policejní funkcionář. Je ale potřeba využívat možností, které jsou k dispozici,“ radí psycholožka a dodává: 

„Jestli nejsem spokojená s vyhodnocením své stížnosti, můžu se obrátit o stupeň výš, obrátit se na poradnu, která mi nabídne nějaké možnosti, například právní cesty.“

Bílý kruh bezpečí ale nejedná za oběti, upozorňuje psycholožka. „Jsme zcela diskrétní stran toho, co se probírá v poradně – a to tam zůstane. Pomoc poskytujeme každému, kdo je oběť nebo se jako oběť cítí. Nabízíme řešení, ale za oběť nemůžeme konat.“

Můžou zachránci „páchat dobro“?

Také v případě jednání se zachráncem odborníci proberou situaci a ptají se ho, proč se domnívá, že je případ tak vážný. „Spolu s ním můžeme dojít k závěru, jestli jde skutečně o velké riziko, nebo zda indicie, které zachránce uvádí, zatím takovou naléhavost konání ještě nevzbuzují,“ vysvětluje Čírtková.

Čtěte také

Domácí násilí zažila třetina českých žen, Istanbulskou úmluvu potřebujeme, míní právník

„A pokud hrozí velké riziko, tak můžeme doporučit zachránci, aby vzal konání do vlastních rukou, protože podat podnět orgánům činným v trestním řízení může i soused nebo kolega z práce.“

Pokud se tak skutečně stane a dojde k hlášení touto cestou, následky mohou být různé. „Nikdy nevíme, jestli bude oběť ráda, jestli to uvítá, že jsme ji zbavili rozhodnutí, protože svým způsobem děláme to, co tyran: manipulujeme, byť tady v dobré víře. Otázka je, jestli můžeme ‚páchat dobro‘,“ naznačuje psycholožka.

„Pak hrozí nebezpečí, že oběť nebude ochotna vypovídat, budou chybět důležité důkazy a může se to obrátit proti oběti samotné. Posílí to i pozici agresora, který bude moci říci: Tehdy se to neprokázalo a teď už ti vůbec nikdo nebude věřit.“

Nejlépe by bylo, kdyby se pro informace dostavila samotná oběť. A to tak, že se o tom tyran nebo agresor nedozví.
Ludmila Čírtková

Proto je potřeba celou situaci velmi dobře promyslet, nabádá Čírtková: „Jde zejména o to, abychom zachovali takzvaný bezpečnostní plán pro osoby, které jsou ohrožené, tedy oběť a třeba i děti.“

„Nejlépe by bylo, kdyby se pro informace dostavila samotná oběť. A to tak, že se o tom tyran nebo agresor nedozví. Druhá cesta je, pokud zachránce aktuálně registruje nějaké signály ohrožení, například křik z domu, tak samozřejmě volat na linku 158,“ radí Ludmila Čírtková s tím, že za rok 2020 bylo v Česku 1087 vykázáných případů domácí násilí a 7500 telefonátu na linku pomoci jeho obětem.

Co je to domácí násilí? Jaké má podoby a jaké jsou jeho příčiny? Co dělat, je-li člověk obětí nebo i svědkem dlouhodobého vztahového násilí či týrání? Jak do statistik domácího násilí zasáhla koronavirová pandemie?

Poslechněte si celé Leonardo Plus.