„Musíme nastavit pravidla pro sdílenou ekonomiku,“ říká Tomáš Prouza. Pro dobro státu i příjemců služeb

„Sdílené podnikání dnes probíhá víceméně v ilegalitě, neomezují ho žádná pravidla. A musíme si říci, jak je nastavit,“ říká vládní koordinátor digitální agendy Tomáš Prouza. „Je to důležité i pro uživatele služeb – aby věděli, kdo nese odpovědnost a od koho mají požadovat náhradu škody.“

Hranice mezi občasným přivýdělkem a podnikáním se všemi náležitostmi by se mohla určovat podle výše příjmů. Tak tomu už je i v jiných zemích: „V Belgii pro to mají hranici 5 tisíc eur ročně, Italové 10 tisíc. U nás by to mohlo být okolo 150 tisíc korun za rok.“

Někteří v Praze pronajímají tři byty a neplatí z toho daně. A naopak na malém městě někdo občas vyvenčí psa a už po něm jde úřad, aby zaplatil 15 korun na daních. Pravidla potřebujeme, aby lidé věděli, co mohou bez problémů dělat, a kdy už se musí registrovat jako podnikatelé.Tomáš Prouza

Snadnější kontrola

Sdílenou ekonomiku je pro stát možné snadněji kontrolovat, protože všechny transakce probíhají elektronicky: „Když to bude stát dělat chytře, podobně jako třeba Estonsko, tak navíc od provozovatele – ať už je to Uber, Liftago nebo Airbnb – dostane všechna data o lidech, kteří pro něj pracují. Je to výrazně lepší situace než v klasické ekonomice, kde se často platí hotově a chybí záznamy.“

Sdílené služby ovšem podle Prouzy klasické podnikání nenahradí. „Jsou lidé, kteří vždy budou chtít bydlet v hezkém hotelu, a pro jiné je zase lákavé poznávat místní lidi a kulturu od někoho doma. Někteří budou preferovat klasickou taxislužbu, jiní zase její alternativy. Rolí státu je dát lidem co největší šanci být aktivní a starat se o to, aby všichni měli stejná pravidla.“