Bývalý Miloševičův spojenec vede Černou Horu na Západ. Je to extrémně zdatný technolog moci, říká balkanolog

16. duben 2018

Takových politických suverénů, jako je Milo Dukanović, v Evropě mnoho nanajdeme. Už téměř třicet let tento černohorský politik drží ve své nevelké balkánské zemi otěže moci a dovedl ji k nezávislosti i do Severoatlantické aliance. A podle předběžných výsledků byl o víkendu podruhé zvolen do funkce prezidenta, v níž by rád zatím kandidátskou zemi posunul i k vysněnému členství v Evropské unii.

Podle balkanologa a externího spolupracovníka Ústavu mezinárodních vztahů Filipa Tesaře lze proběhlé volby brát jako hlasování o dalším směřování země – zda na Západ, nebo na Východ a k Rusku. „Podpora vstupu do NATO nebyla úplně jednoznačná, přibližně poloviční. Volby tak byly referendem o tom, zda má pokračovat prozápadní směřování,“ přibližuje.

Dukanović už prezidentem jednou byl, většinu času ale strávil v čele vlády. V roce 1991 začínal jako nejmladší premiér v Evropě a jako politický partner jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiće. Jak je vůbec možné, že se někdo v demokratické zemi udrží téměř třicet let u moci?

„Je pravda, že Dukanović je extrémně zdatný technolog moci, který se postupně rozcházel se svými spojenci. Dokázal je odsunout do pozadí, nebo dokonce kriminalizovat. Ale na rozdíl od jiných politiků se mu tím nezužovala jeho voličská základna,“ podotýká.

Dukanović totiž dokázal vycítit, co si přeje většina ze 600 tisíc obyvatel Černé Hory. „Nahrávalo mu, že jako stát trpasličí velikostii byla poměrně snadno skousnutelným soustem pro NATO i Evropskou unii,“ dodává Tesař.

Šance, že se tak stane, jsou podle externího spolupracovníka Ústavu mezinárodních vztahů poměrně velké. Černá Hora ale nejdříve bude muset leccos udělat v oblasti soudnictví a boje proti organizovanému zločinu.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.