Místo vysněné práce v Evropě prostituce. Nigerijské migrantky zneužívá mafie

Prostituce. Ilustrační foto

Mafie zotročuje ženy a dívky, které se vydávají do Evropy za prací. Místo slíbeného zaměstnání jsou ale systematicky vydírány a nuceny k prostituci.

Nigerijská mafie pašuje ve velkém ženy do Německa, kde je nutí k prostituci. Oběti si podvoluje vydíráním a k jejich dopravě do Evropy využívá existující uprchlické trasy, popisuje německý list Die Welt.

V jihonigerijském městě Benin panoval horký letní den, když mladá Juliet v roce 2015 absolvovala setkání, které jí změnilo život. Žena v rozhovoru pro německé novináře vzpomíná na asi 70letého muže v červeném rouchu, který se vydával za kněze vúdú.

Juliet přijal jen několik týdnů před jejím plánovaným odjezdem do Evropy, kde si vysnila lepší život jako kadeřnice. U starce vykonala rituál, během něhož jí vytrhl obočí, ochlupení na ohanbí a donutil ji odložit spodní prádlo.

Poté ženu přinutil spolknout kamínky, které jí předtím vtiskl do dlaně. Zároveň začal jako zběsilý mumlat přísahu a Juliet ji musela několikrát zopakovat. Slovům o tom, že musí splatit všechny své dluhy, jinak zemře, uvěřila.

O čtyři roky později, v srpnu 2019, Juliet sedí v jistém zapadlém domě v centru Düsseldorfu a rukou si projíždí dlouhé, hnědé lokny své paruky, od níž si slibuje ochranu. Ostatně sedmadvacetiletá žena se ve skutečnosti jmenuje jinak.

Výhrůžky a násilí

Pravou totožnost ale nechce uvést ze strachu, že by ji poznali obchodníci s lidmi, kteří ji před čtyřmi lety do Německa přivezli. Podařilo se jí však uniknout a nyní čeká na výsledky soudního procesu.

Juliet je jen jednou z tisíců nigerijských žen, které kriminální bandy kvůli prostituci odvlekly do Německa. Zločinci je nalákali slibem dobré práce a zároveň je připravili o desítky tisíc eur. Neváhali použít všemožné prostředky včetně násilí.

„Kuplířky a jejich pomocníci se ženami zacházeli mimořádně brutálně,“ říká Anita Pavlovská z düsseldorfské pobočky organizace na pomoc ženám s názvem Frauenberatungsstelle.

Jen v Düsseldorfu organizace za první polovinu roku řešila 36 případů zneužívání nigerijských žen. Jedná se téměř o každou druhou ženu, která pomoc odborníků vyhledala. Pro srovnání: v roce 2017 to byly pouze čtyři případy. Nejde přitom jen o dospělé ženy, nejmladší oběti bylo pouhých čtrnáct let. „Poptávka po exotických ženách na trhu s prostitucí roste,“ upozorňuje Pavlovská.

Čím dál víc Nigerijců míří do Evropy

Důvody růstu obchodu se ženami z Nigérie v schengenském prostoru ale leží hlouběji. Už několik let totiž v Evropě přibývají žadatelé o azyl s původem v této západoafrické zemi. Míří především do Itálie, mnozí však pokračují dále. V Německu pak v současnosti tito uprchlíci zaujímají třetí místo po Syřanech a Iráčanech. A právě migrační vlnu k pašování žen využívá nigerijská mafie.

Některé její části se zaměřují čistě na prostituci. Na začátku roku německá rozvědka varovala například před skupinou Black Axe a několika dalšími.

Tyto zločinecké skupiny se už v minulých letech pevně usadily v Itálii, kde spolupracují s místní mafií. To vysvětluje také to, proč nelegální migrace Nigerijek do Německa proudí převážně přes Apeninský poloostrov. Ženy se ale do Evropy dostávají také jinudy, a to jak po souši, tak po moři nebo letecky.

Z cesty za snem noční můra

Například zmiňovaná Juliet v roce 2015 nastoupila v Laosu do letadla do Paříže. Nevěděla přitom, jestli ve Francii zůstane. Muž, kterého poprvé potkala v autobusu v Beninu a který ji poté navedl ke knězi v červeném rouchu, jí pouze oznámil, že si ji po příletu někdo vyzvedne.

Žena, jež si život a práci kadeřnice v Evropě doslova vysnila, pochází z šestičlenné rodiny. Otec ale svých pět dětí opustil. V Beninu se Juliet po ukončení školní docházky bez nároku na plat učila na kadeřnici. Celá rodina žila z mála, co vydělal Julietin bratr coby prodavač mobilních telefonů. „Peníze jsme neměli nikdy. A neměla jsem tušení, co si v Nigérii počít,“ vypráví žena.

Ženy v Nigérii

Po příletu do Paříže Juliet vyzvedl cizí muž, odvezl ji na ubytování a zabavil jí veškeré dokumenty. Po třech dnech ženu převezl do Düsseldorfu. Tam se poprvé setkala s jinou Nigerijkou, kuplířkou, která Julietin život proměnila v peklo.

„Ze začátku se ke mně chovala slušně. Po pár dnech však otočila a řekla mi, že nebudu pracovat jako kadeřnice, ale že budu spát s bílými muži,“ vzpomíná Juliet. „Pokaždé, když jsem se bránila, mi připomněla moji vúdú přísahu a vyhrožovala, že knězi zavolá. Několikrát na mě vytáhla i nůž.“

Podle policie jde přitom o typické zacházení. „Mafie své oběti dává najevo, že nad ní a její rodinou má kontrolu,“ říká šéf Zemského kriminálního úřadu v Severním Porýní-Vestfálsku Thomas Jungbluth.

Kuplířka Juliet oznámila, že jí dluží 50 tisíc eur. K tomu připočetla údajný jednorázový poplatek za spodní prádlo a 200 eur měsíčně za ubytování. „Musela jsem vydělat asi 55 tisíc eur. Na začátku jsem ale vůbec netušila, kolik je to peněz,“ svěřuje se Juliet.

03629085.jpeg

Později ji odvezli do nevěstince v Severním Porýní-Vestfálsku. Vykřičené domy, a tedy i svůj nový domov, však Juliet střídala. Jednou týdně musela kuplířce taxíkem doručit vydělané peníze. Když to bylo méně než tisíc eur, dočkala se výhrůžek.

Trvalo přes rok, než vydělala požadovaných 55 tisíc, aby se mohla dočkat svobody. Sociální pracovnice Pavlovská ovšem vysvětluje, že mnohdy jde o planou naději. „Ženy často s nucenou prací pod dozorem pokračují, protože bez potřebných dokumentů neseženou normální práci. Nezřídka se z nich stávají také kuplířky, které pak zotročují další ženy,“ vysvětluje odbornice.

Také Juliet v práci prostitutky pokračovala. Jednoho dne ale přišla policie. Kvůli strachu z vyhoštění vyšetřovatelům nejprve poskytla nepravdivé údaje. Úředníci ji předali sociálním pracovníkům, kteří si nejprve museli získat její důvěru. Teprve poté vypovídala u soudu.

„Takový scénář ale také není zcela běžný,“ říká Pavlovská. Jak dodává, ženy ze strachu z vyhoštění často proti svým trýznitelům nevypovídají. To potvrzuje také vyšetřovatel Jungbluth.

Návrat do Nigérie?

Juliet v současnosti žije v chráněném bydlení v Severním Porýní-Vestfálsku. Získala ochranný status a ve Spolkové republice tedy má povolení k pobytu. Učí se německy a do budoucna se chce stát ošetřovatelkou.

Na návrat do Nigérie prý nepomýšlí. Za svůj pravý domov teď považuje Německo. Se svou rodinou, která o Julietině trápení nemá tušení, si však telefonuje každý den. „Neznám jedinou ženu, která by chtěla zpátky do Nigérie. Kdo se tam vrátí s prázdnýma rukama, je považovaný za neschopného člověka a ostudu celé své rodiny,“ poznamenává sociální pracovnice Anita Pavlovská pro německý list Die Welt.

Spustit audio

Související