Miloval hudbu, až zbankrotoval. Příběh českého mecenáše Ludwiga van Beethovena

V tuto chvíli má hudební archiv až několik tisíc položek, a to s těmi nejúctyhodnějšími jmény – Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven. Dnes najdete v Lobkowiczkém paláci i novou expozici pokladů v podobě not, kvitancí a účtů.

Čtěte také

Dobrodružná cesta z Moravy až na konec světa aneb Chytil jede do Číny

Loňské 250. výročí narození van Beethovena se kvůli pandemii připomínalo pouze komorně. Přitom má s českými zeměmi společného víc, než byly jeho návštěvy západočeských a teplických lázní. Doklady o tom najdete právě v hudební sbírce jednoho z nejvýznamnějších českých rodů.

František Josef Maxmilián, sedmý kníže Lobkowicz, totiž sehrál v Beethovenově životě významnou roli. A skladatel mu na oplátku také mnoho svých děl věnoval. Včetně symfonie č. 5 c moll zvané Osudová.

Dnes je řada prvních tisků nebo opisů partitur i s osobními korekturami a úpravami skladatele k vidění v nově instalované expozici hudebního archivu v Lobkowiczkém paláci. 

Kníže Beethovena podporoval

František Josef Maxmilián se s Ludwigem van Beethovenem potkal v 90. letech 18. století ve Vídni. Beethoven v té době ještě zdaleka nebyl ani známý, ani slavný. Kníže ale vytušil, že se v něm ukrývá obrovský talent, proto ho začal finančně podporovat.

Čtěte také

Usedlíci v Mladoticích stovky let chránili zapomenutý klenot Jana Blažeje Santiniho

V roce 1809 se spolu s knížetem Ferdinandem Kinským a rakouským arcivévodou Rudolfem Janem zavázal Lobkowicz vyplácet skladateli doživotní rentu 4 tisíce zlatých ročně. Lobkowicz platil 700 zlatých, 1800 hradil Kinský a další z uměnímilovných osobností té doby, rakouský arcivévoda a olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, sám vynikající klavírista a Beethovenův žák, pak 1500 zlatých.

S rentou to ale nebylo zrovna idylické, protože se platby z různých důvodů zpožďovaly. Velkou roli sehrál i kolaps rakouských státních financí kvůli napoleonským válkám. Osobní bankrot a nucená správa majetku pak postihly i knížete z Lobkowicz.

Nutno dodat, že k tomu výrazně přispěly i jeho obrovské výdaje právě na hudbu, hudebníky a skladatele, divadelní scény ve Vídni, ale také českých sídlech Jezeří a v Roudnici. Finanční úpadek zřejmě přispěl i k tomu, že kníže v roce 1816 v Třeboni zemřel.

Beethoven se o rentu soudil

Starosti mu v posledních letech života totiž přidal van Beethoven. Reálná hodnota renty se časem výrazně snížila a skladatel nakonec Františka Josefa Maxmiliána v roce 1813 zažaloval – a trochu překvapivě i spor vyhrál.

Ludwig van Beethoven|foto:Profimedia

Soudní spor se později týkal i druhého z mecenášů, respektive pozůstalých. Kníže Ferdinand Kinský se totiž koncem roku 1812 ve Veltrusích smrtelně zranil při pádu z koně. Beethoven sice v dopise kondoloval jeho vdově, ale o pár řádků níž připomíná svou rentu.

Peníze od té „skrblické rodiny“, jak pak napsal v jednom z dopisů svému advokátovi, nepřišly, a tak znovu došlo k soudu, který opět vyhrál. Jeho právníkem byl Čech Jan Nepomuk Kaňka, jinak také profesor a děkan Právnické fakulty a pak krátce i rektor celé Univerzity Karlovy.

Vztah mezi Beethovenem a knížetem z Lobkowicz se tak dnes nejspíš nedá označit za přátelství. Přesto skladatel svému mecenáši řadu skladeb dedikoval – například 3. nebo 5. symfonii. Partitury se pak pro potřeby koncertů pořádaných na panstvích nebo akademií ocitly v lobkowiczkém hudebním archivu.

V expozici v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě tak máme unikátní možnost vidět například nejstarší tištěné vydání Beethoveny symfonie č. 3 z roku 1806.

Celý pořad z cyklu Příběhy pokladů najdete v audiu. Připravila Patricie Polanská, vysíláme v repríze.