Poprava 27 českých pánů? Většina mrtvých ale byla z řad pražského měšťanstva

Při pohledu na seznam mrtvých na zdi Staroměstské radnice velmi rychle zjistíme, že většina popravených byli před tehdy lidé měšťanského stavu, a to převážně z Prahy. Jakou roli tedy hráli v stavovském povstání, první etapě třicetileté války?

Čtěte také

600 let od první pražské defenestrace: Husitství přispělo ke vzniku moderní demokracie, míní filozof Bednář

Jména jako Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova nebo Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, tak na ty by si vzpomněl asi každý, kdo by dostal za úkol vyjmenovat představitele stavů, kteří vystoupali na popraviště na Staroměstském náměstí.

Ale co takový Nathanael Vodňanský z Uračova, Maxmilián Hošťálek z Javořice, Tobiáš Štefek z Koloděj a další a další? Celkem 17 měšťanů, včetně asi nejznámějšího Jana Jesenia bylo 21. června 1621 sťato, nebo oběšeno. Na konečném účtu krvavé exekuce tak byli tři šlechtici, sedm rytířů a 17 měšťanů, z toho dva mimopražští.

Mezi nejznámějšími muže patří Ján Jessenius. Lékař, který provedl první veřejnou pitvu a který byl od roku 1617 rektorem univerzity, v té době už těsně spjaté s protestantskými stavy. Byl ale také aktivní diplomat na straně protihabsburské.

Čtěte také

400 let od popravy českých pánů. „Nikomu se do tribunálu nechtělo,“ přibližuje historička krvavý den

Právě kvůli tomu mu byl určen jeden z nejtvrdších trestů: byl mu uříznut jazyk a poté sťata hlava. Následně rozčtvrcen a vpleten v kolo u tehdejší Horské brány. Jeho hlava byla spolu s dalšími pro výstrahu vystavena na Staroměstské mostecké věži.

Dvěma mimopražskými popravenými měšťany byli Maxmilián Hošťálka z Javořice, zemský direktor během povstání, původně primátor Žatce. O úřad přišel, když na zemském sněmu v roce 1917 přednesl požadavek, aby Ferdinand II. přísahal na Rudolfův Majestát, tedy na svobodu náboženského vyznání. Druhým byl Jan Šultys z Felsdorfu, primátor Kutné Hory, rovněž jeden ze třiceti direktorů. 

Bílá hora 

Praha jako hlavní město a sídlo všech důležitých úřadů samozřejmě byla vždy v centru dění. Taky defenestrací 23. května 1618 na Pražském hradě stavovské povstání začalo. A bitvou, nebo podle mnohých spíš šarvátkou na Bílé hoře u Prahy 8. listopadu 1620, to také skončilo. Alespoň vojensky.

Čtěte také

Staroměstská poprava byla po Bílé hoře další krvavou tečkou za válkou o stavovské ideály

Staroměstská exekuce v následujícím roce pak byla pochmurnou tečkou, politickým exemplárním trestem a prohlášením Ferdinanda II. o tom, že drží moc ve svých rukou. Podle historika Michala Stehlíka v té době už význam Prahy pomalu upadal. 

Porážka stavovského povstání měla devastující účinek na české země. Lidé nekatolického vyznání ji museli opustit, došlo k obrovským majetkovým přesunům, náboženská tolerance i stavovská nebo městská privilegia byla zrušena. Země koruny české byly Obnoveným zřízením zemským z roku 1627, kdy byly prohlášeny za dědičné pro habsburský panovnický rod.

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.