Poprava 27 českých pánů? Většina mrtvých ale byla z řad pražského měšťanstva

3. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Třetí pražskou defenestrací v roce 1618 začalo České stavovské povstání i třicetiletá válka, která zasáhla celou Evropu

Proč se o popravě vůdců stavovského povstání 21. června 1621 mluví jako o „popravě 27 českých pánů“, když většina mrtvých je z řad pražského měšťanstva? A kde je k vidění jeden z mála přímých svědků bitvy na Bílé hoře? V cyklu Příběhy pokladů s historikem a autorem výstavy 1620. Cesta na Horu Michalem Stehlíkem.

Při pohledu na seznam mrtvých na zdi Staroměstské radnice velmi rychle zjistíme, že většina popravených byli před 400 lety lidé měšťanského stavu, a to převážně z Prahy. Jakou roli tedy hráli v stavovském povstání, první etapě třicetileté války?

Čtěte také

Jména jako Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova nebo Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, tak na ty by si vzpomněl asi každý, kdo by dostal za úkol vyjmenovat představitele stavů, kteří vystoupali na popraviště na Staroměstském náměstí.

Ale co takový Nathanael Vodňanský z Uračova, Maxmilián Hošťálek z Javořice, Tobiáš Štefek z Koloděj a další a další? Celkem 17 měšťanů, včetně asi nejznámějšího Jana Jesenia bylo 21. června 1621 sťato, nebo oběšeno. Na konečném účtu krvavé exekuce tak byli tři šlechtici, sedm rytířů a 17 měšťanů, z toho dva mimopražští.

Mezi nejznámějšími muže patří Ján Jessenius. Lékař, který provedl první veřejnou pitvu a který byl od roku 1617 rektorem univerzity, v té době už těsně spjaté s protestantskými stavy. Byl ale také aktivní diplomat na straně protihabsburské.

Čtěte také

Právě kvůli tomu mu byl určen jeden z nejtvrdších trestů: byl mu uříznut jazyk a poté sťata hlava. Následně rozčtvrcen a vpleten v kolo u tehdejší Horské brány. Jeho hlava byla spolu s dalšími pro výstrahu vystavena na Staroměstské mostecké věži.

Dvěma mimopražskými popravenými měšťany byli Maxmilián Hošťálka z Javořice, zemský direktor během povstání, původně primátor Žatce. O úřad přišel, když na zemském sněmu v roce 1917 přednesl požadavek, aby Ferdinand II. přísahal na Rudolfův Majestát, tedy na svobodu náboženského vyznání. Druhým byl Jan Šultys z Felsdorfu, primátor Kutné Hory, rovněž jeden ze třiceti direktorů. 

Bílá hora 

Praha jako hlavní město a sídlo všech důležitých úřadů samozřejmě byla vždy v centru dění. Taky defenestrací 23. května 1618 na Pražském hradě stavovské povstání začalo. A bitvou, nebo podle mnohých spíš šarvátkou na Bílé hoře u Prahy 8. listopadu 1620, to také skončilo. Alespoň vojensky.

Čtěte také

Staroměstská exekuce v následujícím roce pak byla pochmurnou tečkou, politickým exemplárním trestem a prohlášením Ferdinanda II. o tom, že drží moc ve svých rukou. Podle historika Michala Stehlíka v té době už význam Prahy pomalu upadal. 

Porážka stavovského povstání měla devastující účinek na české země. Lidé nekatolického vyznání ji museli opustit, došlo k obrovským majetkovým přesunům, náboženská tolerance i stavovská nebo městská privilegia byla zrušena. Země koruny české byly Obnoveným zřízením zemským z roku 1627, kdy byly prohlášeny za dědičné pro habsburský panovnický rod.

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související