Mikuláš Kroupa

Před válkou žila v Pardubicích v Nerudově ulici židovská rodina Wernerova. Tatínek prodával jako obchodní cestující pro firmu Kudrnáč gumové podpatky pro dámskou obuv.

Na Silvestra 1948 zatkla Státní bezpečnost rodinu Indrákových – tatínka, maminku a jejich nezletilou sedmnáctiletou dceru Jarmilu. Jaký měli důvod je ničit?

Jarmila Stibicová se svým manželem podepsali Chartu 77 v první vlně. Jedni z mála pardubických disidentů se tak stali pro místní StB raritou a objektem zájmu, ale i obav.

Neobyčejnou zkouškou odvahy prošla ve svých čtyřiadvaceti letech paní Marie Dubská. V květnu 1945 během Pražského povstání bojovala přímo v budově Staroměstské radnice.

Před 20 lety na podzim 2001 začali novináři a historici natáčet vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války. Po pěti letech svůj zájem rozšířili na další pamětníky.

„Ruce vzhůru, vzdejte se, jste zatčen.“ Věta, kterou si spojujeme s policejním zatýkáním. Gestapáci ani estébáci podle zatýkaných takto mírná slova nepoužívali.

V polovině 50. let se v Leopoldově na cele potkali dva devatenáctiletí nedovzdělaní chlapci Miroslav Froyda a Jozef Babiak, odsouzení za pokus o ilegální přechod hranic.

Během léta 1945 řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a revoluční gardy.  Vyháněli Němce za hranice, vraždili, znásilňovali a kradli.

Jaroslav Dlouhý a Josef Holec zažili za 2. světové války drama. Donutili je narukovat do Rudé armády. Popisují chaos, dezerce, zbabělost Rudoarmějců při ústupu v roce 1941.

Právník, diplomat, novinář Miloš Kocman alias krycím jménem Toman, estébák, procházel v 50. letech spisy a doporučoval kolegům, na co se zeptat, kdy vězeň zatlouká.