Mikuláš Kroupa

Jak se dnes žije českým válečným veteránům z 2. světové války a někdejším protikomunistickým odbojářům? Jaké mají prosby, rady a poselství pro budoucí generace?

Před osmdesáti lety v říjnu 1942 zatýkalo gestapo na ministerstvu školství. Přišli pro školního inspektora z Duchcova, učitele, odbojáře a českého vlastence Jana Maryšku.

Volyňský Čech, vyučený krejčí, vycvičený výsadkář, 96letý Václav Pirožek měl za sebou bitvy za 2. světové války na východní frontě na Dukle a v Nízkých Tatrách.

V revoluční době roku 1989 přišla na otrokovickou faru za panem farářem Vojtěchem Šímou babička, že chce ke zpovědi: „Pane faráři, já jsem se moc provinila!“

Třicetiletí rodiče Vyhnisovi navštěvovali Sokol, kde se dali dohromady s protinacistickými odbojáři. Gestapo je v roce 1942 zavraždilo. Zůstala po nich holčička Alenka.

Bratři Jeníkovi jeli 21. srpna 1968 autem do Tanvaldu, aby protestovali proti sovětské invazi. Cestou projížděli Desnou, kde viděli havárii sovětské cisterny plné benzínu.

Maminka měla obavy o synka Zdeňka, znepokojovala ji jeho plachost. Protože se znala s manželkou zakladatele českého skautingu, přihlásila ho do junáckého oddílu.

Židovský mladík Alexander Feuerstein zůstal po 2. světové válce sám. Nacisté zavraždili jeho rodiče i šest sourozenců. Všechno v rodišti na východním Slovensku prodal.

Přes deset tisíc žáků a studentů se každý rok zapojuje do projektu Příběhy našich sousedů. Letos se poprvé účastnili i studenti prvního ročníku Gymnázia Paměti národa.

Dne 16. června 1942 se konalo v parku Národního muzea setkání tří statečných odbojářů: 25letého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše.