Masarykův tajemník Antonín Sum neřekl vše. Část jeho pozůstalosti se odtajní až v roce 2036

15. březen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy III. sněm Junáka v Obecním domě, 23. 11. 1968. Nově zvolený starosta organizace Antonín Sum na snímku vpravo

V padesátých letech si v uranových dolech odpracoval třináct let. Antonín Sum byl právník a od roku 1947 osobní tajemník Jana Masaryka. Do konce života byl přesvědčen, že ministr zahraničí zemřel dobrovolně.

Kolik řečí umíš…

Antonín Sum byl dítětem první republiky rokem narození (1919) i atmosférou, do které přišel na svět. Jeho otec působil na velvyslanectví ve Washingtonu, kde malý Antonín prožil několik let. Gymnázium pro změnu studoval ve Vídni, kde bylo další působiště jeho otce, maturoval v Praze.

V době studií se účastnil řady mezinárodních táborů mládeže, ještě před druhou světovou válkou byl v Anglii, Francii, Německu, Švýcarsku, Belgii, Norsku, Dánsku, Švédsku a Maďarsku. V době mnichovské krize se Sum díky mimořádným jazykovým znalostem stal překladatelem a zástupcem evakuačního komisaře v Ústředním úřadu sociálním hlavního města Prahy; právě zde spolupracoval s Miladou Horákovou.

Za války musel přerušit studia, pracoval v lékárně a později v notářské kanceláři. Aktivně se zapojil do odboje v organizacích Sokol a Junák a v roce 1945 se účastnil Pražského povstání. Opět bylo využito jeho znalosti jazyků, stal se styčným pracovníkem České národní rady s Rudou armádou, byl tlumočníkem generála Rybalka a prvního vojenského velitele Prahy generála Ziberova.

Třináct let za nic

Po promoci v lednu 1946 pracoval Sum na Úřadu předsednictva vlády (mimo jiné tlumočil například Klementu Gottwaldovi nebo Zdeňku Fierlingerovi), odkud si ho Jan Masaryk v září 1947 přivedl na ministerstvo zahraničí.

Pohřeb Jana Masaryka (záběr z amerického filmového týdeníku „The March of Time“)

V otázce Masarykovy smrti v březnu 1948 se Sum vždy přikláněl k verzi sebevraždy. Po Masarykově úmrtí byl přeřazen do právního odboru ministerstva a na jaře 1949 propuštěn. Do té doby stačil tajně okopírovat tisíce dokumentů, vládních dopisů a část korespondence Jana Masaryka. Přes nebezpečí se mu podařilo řadu z nich odeslat do zahraničí.

Začal pracovat jako zámečník, ale jen krátce – v listopadu 1949 byl zatčen. Po brutálních výsleších byl zařazen jako svědek do monstrprocesu s Miladou Horákovou. V létě 1950 pak byl Sum v následném procesu odsouzen podle nechvalně známého paragrafu 231 („na ochranu republiky“) ke dvaadvaceti letům odnětí svobody.

Jeho „vinou“ bylo, že se v době své práce na ministerstvu (zcela legálně a z titulu své funkce) scházel se západními diplomaty. Trest vykonal ve věznicích v Ruzyni, Příbrami, na Pankráci a ve Valdicích, pracoval jako horník uranových dolů, zedník a sklář. Propuštěn byl v květnu 1962.

Tajemství do roku 2036

Tajemník ministra zahraničních věcí Jana Masaryka Antonín Sum v roce 2004

Po propuštění pracoval jako zedník a kominík. Roku 1968 byl starostou českého Junáka a nedlouho i tajemníkem Ústředního výboru Národní fronty, tlumočil sovětským poradcům při výstavbě pražského metra a léta se pak věnoval ochraně přírody ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a v Radě pro životní prostředí při vládě ČSR.

Po roce 1989 obnovil Junáka, byl spoluzakladatelem Masarykova demokratického hnutí a Klubu Jana Masaryka. Je autorem knížky „Otec a syn“ o osudech Tomáše a Jana Masaryka a řady dalších pojednání o těchto osobnostech. Za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva mu prezident Václav Klaus v roce 2003 propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.

Antonín Sum zemřel v roce 2006. Svoji pozůstalost uložil do Národního archivu, dvě krabice z pozůstalosti smějí být otevřeny až v roce 2036. Historik Michal Pehr, který o životě Antonína Suma mluví v pořadu Portréty, soudí, že obsah uzavřených krabic by neměl „přepsat“ české dějiny; očekává spíše méně známé informace o životě Jana Masaryka. Antonín Sum tedy ještě neřekl vše.

autor: David Hertl
Spustit audio