Martin Fendrych: Diskomfort svobody

Jeden známý, který pohybu moc neholduje, se mě znova a znova ptá: „Hele, není to nepohodlný? Musíš se na kole potit, musíš se pak převlíkat, když jedeš domu, nadřeš se jak kůň. Nechápu to, fakt."

Na představě, že by jezdil na kole, ho nejvíc znepokojuje to nepohodlí, „diskomfort". Do jisté míry mu musím dát za pravdu. Nepohodlí kolem cyklojízd do práce najdu nemálo. Samozřejmě je tu ta námaha a s ní spojené pocení. Bydlím na kopci, do zaměstnání jedu buď z dost prudkých svahů, nebo po rovině, jenomže když je vedro jako letos v létě, tak se zpotíte i vleže. O cestě domů ani nemluvě.

Mnohem větší diskomfort je stres spojený s cyklojízdou po městě. Málo cyklostezek, na silnicích občas nějaký ten „pruh pro cyklisty", který ovšem nebývá vidět, gumy auťáků ho vygumovaly, nebo ho řidiči nevnímají. Takže to často krosíte po chodníku, což zas neradi vidí chodci. Atd. Prostě nejsme Holandsko nebo Německo.

Najdou se i jiné vady. Letos pršelo málo, modlili jsme se, aby sprchlo. Ale jindy v cyklosezóně pršívá dost často. Ráno vyjedete do slunce, a večer se vracíte a cedí a vy máte na zádech pruh bahna a mokré boty a všecko. Na podzim padá listí a krutě to klouže, když je vlhko nebo déšť.

Minimálně třikrát, spíš víckrát, za sezónu spadnu ze stroje. Pes mi skočí pod kola, uletí mi zadek na prkenné lávce, praskne brzdové lanko, zasekne se přehazovačka do drátů, nebo nedávám pozor, třeba telefonuju a do něčeho to napálím. To pak bývá dost zlé.

Další diskomfortní moment - ostatní cyklisti. Často za řídítky narazíte na horší piráty, než bývají ti za volantem. Takový šílenec na kole vám dokáže zkazit náladu na celej den.

V neposlední řadě se o kolo musíte starat. Lepit, když píchnete, vyměňovat duše a pláště, řetěz, brzdy atd.

Jenomže pak je tu jedna výhoda, ten skutečný cyklistický komfort, který z vás udělá navěky vášnivého kolaře: svoboda. Na kole jste svobodní. Úžasná věc. Jedete si kam chcete, kdy chcete. Jasně, jako každá svoboda ani tahle není zadarmo. Ale je super.