Ondřej Neff: Je po sezóně

Za dávných dob se barevné fotografie pořizovaly na film. Nebyl to film ledajaký, byl to film diapozitivní. Po vyvolání jste získali filmový pás s 36 barevnými obrázky. Ty se pak jeden po druhém nastříhaly a nastrkaly, opět jeden po druhé, do rámečků. Tyto takzvané diáky se pak promítaly promítačkou.

Čtěte také

Ondřej Neff: Na výletě

Byly levné promítačky pro jednotlivé diáky anebo promítačky se zásobníkem, do nich se jich pak vešlo víc, dejme tomu dvacet. Cestovatelé pak lákali oběti k večerním seancím: přijeď, budu promítat diáky z… Bulharska. Nebo z Polska, z letoviska Sopoty.

To dnes není, už se nemusíte bát, že přijdete na návštěvu a hostitel vás umoří promítáním diáků. Fotí se digitálně a fotky z cest zaplavují Facebook, eventuálně jiné sociální sítě. Fotkám je snadné se vyhnout. Horší je to s vyprávěním.

Ohromit exotikou

Kdo se vrátil z cest, chce o svých zážitcích vyprávět. V jistém ohledu je to ještě horší, než promítání diáků. V době diákové se vyplatilo prostě nikam nechodit. Jenže dnes jdete po chodníku, potkáte známého a netušíte, že se vrátil ze Srí Lanky. Vyměníte si obvyklé „Jak se máš?“ a už to jede.

Čtěte také

Ondřej Neff: Jednou v roce

Jsou dva typy bombastického zážitku. Ten jeden je jaksi nabíledni: cestovatel vás bude chtít ohromit, v jak exotické části světa se ocitl. Sopoty vám nehrozí. Už ani Thajsko nebo Egypt. Srí Lanka, dejme tomu. Madagaskar, to už je lepší. Ale taková Jižní Tarawa, ta vás má dostat do kolen. Tam nebyl nikdo, koho znáte, na to si vsadím, protože není žádný důvod tam jezdit.

Druhý typ silného zážitku spočívá v tom, že se vypravěč ocitl docela sám někde, kde je zpravidla nával. Může to být i na turisticky frekventovaném místě, dokonce je žádoucí, aby to bylo něco známého, jako je Cheopsova pyramida, Eiffelovka nebo Colosseum v Římě.

Ondřej Neff|foto:Naděžda Hávová

„Všichni byli ještě na snídani a já byl v Diokleciánově paláci ve Splitu úplně sám,‟ bude vám cestovatel vyprávět. V tom je ten důležitý moment: všichni byli ještě na snídani. Nebo na obědě. Nebo pršelo a nechtěli zmoknout. Zkrátka, cestovatel musel vynaložit úsilí, důvtip nebo sebezapření. Poté dosáhl ideálu, být úplně sám tam, kam se normálně všichni hrnou.

Přestože jsme v rádiu, vidím vám na nose, že chcete vědět, kde jsem byl já. U nás ve Zvoli. Všichni byli na Srí Lance a na Madagaskaru, takže jsem byl úplně sám.

Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes