Ondřej Neff: Jednou v roce
Koná se to jednou v roce a máme to doslova za barákem. Toho dne se obec střední velikosti, jako je naše Zvole, stává centrem světa. Cyklistického světa. Českého cyklistického světa. Odtud totiž vyrážejí cyklodobrodruzi na závod vedený cestami necestami v délce 50 kilometrů, nebo 25 kilometrů pro ty méně dobrodružné. Na děti se myslí taky a ty mají trasu pětikilometrovou.
Že budou Transbrody – tak se totiž ten závod nazývá – jsem si uvědomil v sobotu. Dva chlapi věšeli na plot našeho sportovního areálu plakát s názvem závodu. Šel jsem tedy domů a oznámil, že zase budou Brody a nám nezbude, než se na neděli vypakovat někam hodně daleko.
Čtěte také
Druhý den, tedy včera v neděli, jsem ráno vyrazil s pejsky na procházku a hned za humny stála srnka a vyčítavě na mě koukala. Pochopil jsem, co pohled znamená. Srnce ale nevysvětlíte, že vy nejste pořadatel žádných Transbrodů ani Brodů ani žádných jiných závodů.
Skutečný blázinec ale nastává v lese. Jsou tu vyznačené trasy, od stromu ke stromu vedou červenobílé plastové pásy cik cak, cestou necestou. Každou chvilku musíte uhnout skupince divých cyklistů. Zkoušejí své síly ještě dřív, než závod začne.
Na motorce v lese nikdy
Ze široka daleka se sjíždějí auta obtížená koly na nosičích. Nevěřili byste, kolik motorové síly takový cyklistický závod vyžaduje. Musím tedy s pejsky hodně obezřetně a bereme to oklikou zpátky domů. Jindy prázdná ulice je proměněná na parkoviště a to je teprve ráno. Je to zkrátka hodně náročný den, tyhle Transbrody. Pro ty, co závod jedou, i pro nás přihlížející.
Čtěte také
Neberte to tak, že si stěžuju. Vím, jak je to pomíjivé. Závod se přežene, auta odjedou. Pořadatelé odstraní pásy a cedule, dělají to pečlivě. Když náhodou nějaký ten cancourek přehlédnou, našinec to po nich rád douklidí. Nakonec zůstanou jen červené značky na vyčnívajících kořenech. Svůj užitek mají, můžete mi věřit, o vyčnívající kořen jsem se v našem lese nejednou přerazil.
No a pak zbude tichý les a naštvané srnky si už nebudou chodit stěžovat k nám za humna. Transbrody jsou skvělá akce. Jsou v lese i méně skvělé výjevy. To když po cestičkách jede trouba na rádoby terénním motocyklu s rádoby vytuněným motorem.
Motor ječí, já nadávám, motorka se přežene a smrad přežívá v houštinách a jen zvolna, velmi zvolna se nechává rozptýlit. Blahoslaven budiž cyklista, který pak tudy projede a udělá trochu větru, aby nechutný oblak pomohl rozehnat.
Kdybych vám na závěr dal hádanku, jestli já sám jezdím na motorce nebo na kole, uhodli byste ji velmi snadno. Ano, na motorce už ne… a v lese nikdy.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
