Alena Scheinostová: Kolem řeky do Panamy
Letošní léto trávím po úrazu na gauči. Známí mi nosí knihy – „když nemáš co dělat, aspoň si můžeš číst“. Na sloupec, co mi tu vyrostl, bych si těch nohou potřebovala přelámat hned několik, a tak sáhnu aspoň po té nejtenčí. Napsal ji Horst Eckert, známější jako Janosch, a taky ji pěkně nakreslil. Vypráví v ní o tygříkovi a medvídkovi, kteří se ze svého domku u řeky vydali do Panamy – ať už to bylo cokoli.
Janosch věděl o putování své, jako rodilý Slezan prchl s nástupem stalinismu do západního Německa a nakonec se usadil na Tenerife.
Čtěte také
Tygřík s medvídkem to nakonec mají blíž, po několikadenní cestě dorazí zpátky ke svému domku, který jim po té námaze připadá nějak hezčí a větší, až ho nemohou poznat – proto, že ho najednou vidí novýma, zkušenějšíma očima.
Na tom chodit kolem vlastního domu může být mnohem víc, než se nad jednou dětskou knížkou zdá. Člověku je vlastní toužit po dálkách a vzhledem k nárůstu blahobytu i demokratizaci dopravy si může stále víc lidí cestování dovolit – alespoň v naší části světa. Současně ale stále lépe rozumíme tomu, jaký problém jsme si tak vyrobili.
Overturismus je všude
Nad tsunami turistů pláče Londýn, Řím, Bangkok nebo Gibraltar, ve švech praská každou sezonu Chorvatsko či Řecko a klidu si neužijí ani na letos tak módním Islandu.
Čtěte také
Turisté přinesou peníze a pracovní příležitosti, naproti tomu ale stojí vylidnění populárních center od stálých obyvatel, proměna obcí i krajiny v soustavu normovaných hotelů a atrakcí, nebo dokonce nedostatek pitné vody a absence jakýchkoli jiných příležitostí než těch orientovaných na turisty.
Už „Člověče, nezlob se“ – vrátíme-li se pro příměr k dětským příběhům a hrám – přitom učí, že všichni se do domečku nevejdeme. Není divu, že se místní bouří a hledají cesty, jak masový turismus omezit.
„Váš luxus – naše bída,“ zvolili si za heslo letošní demonstranti na Mallorce, když v ulicích La Palmy volali po limitech cestovního ruchu. „To není o fobii z turistů, je to o číslech,“ argumentovali. Těžko to rozporovat: Mallorka má milion obyvatel, ale turistů sem každý rok přijede těch milionů 15.
„Vykořisťování“ korporacemi
Rakouský sociální etik Markus Schlagnitweit popsal nedávno podobnost, kterou spatřuje mezi masovým turismem a neokolonialismem.
Čtěte také
„Čistá moc kapitálu a trhu umožňuje turistům a podnikatelům v cestovním ruchu prosazovat své vlastní krátkodobé zájmy na úkor životních a rozvojových příležitostí, životního prostředí a sociálních struktur lidí, kteří v turistických destinacích trvale žijí,“ varuje.
O „vykořisťování“ pak neváhá mluvit tam, kde hlavní část zisku z turismu plyne nadnárodním turistickým kancelářím a korporacím, a nevrací se do regionu.
Než se dokážeme shodnout na omezení masového turismu – protože nic jiného nám nakonec nezbude – zůstává odpovědnost na každém z nás.
Můžeme to ještě v září otočit na last minute k moři, protože bude přece pořád teplo. Ale můžeme se také jenom tak projít podél řeky ke svému domku. Možná ho teď uvidíme novýma očima.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
