Major, válečný veterán a profesor vojenské školy odvedený v železech jako zločinec

Během Slovenského národního povstání ho obklíčili Němci. Tento výsadkář se s jednotkou nevzdal, několik měsíců se skrýval v divočině jako poustevník. "Já jsem tu válku přežil, to je taková ta kladná část historie mého života. Ten kriminál - to je údobí toho ponížení, pádu až na dno, kam se může člověk dostat," odpovídal Sedláček během natáčení dokumentu.

Od konce války uplynuly čtyři roky a na zvonek u bytu Tomáše Sedláčka zvonili agenti komunistické Státní bezpečnosti. Byl zatčen, mnoho měsíců mučen v pověstném Domečku na Hradčanech a nakonec odsouzen na doživotí za údajnou špionáž. Poslouchejte jeden z nejnapínavějších Příběhů 20. století.

I když jsem nebyl ve výslechu, tak jsem musel furt chodit. Někdy i celý den a celou noc. Tak jsem to spočítal, že to musely být desítky kilometrů, přes 40 kilometrů jsem musel za ten den nachodit na tom malém prostoru. Moje heslo bylo: vydžet! Generál Tomáš Sedláček

Na policii se estébák hájil: To je blbost!

Sedláček byl poslední léta slavným. Hodně se o něm psalo, filmovalo, mluvilo, dostal ceny a medaile, ze kterých si rád skromný a laskavý generál dělal legraci.

Jaroslav Řičica a Mikuláš Kroupa|foto: Hynek Moravec

Vadilo mu ovšem, že jeho komunistický vyšetřovatel, který ho mučil, si bez soudu dožil s tučnými výsluhami v nedalekém domově pro důchodce s luxusními službami.

Pověřený policejní úřad s ním provedl pouze jeden výslech, během kterého Jaroslav Řičica odpovídal: „To už si nepamatuju. To je blbost.“

Hrdinové se bojí stěžovat

Sedláčka mrzelo, jak se ministerstvo obrany stará o některé veterány. V Domově péče o válečné veterány ve střešovické vojenské nemocnici, kde umírají přeživší gulag, někdejší odbojáři mučení gestapem, veteráni z východní fronty, obyvatelé donedávna žili v uzavřeném sklepním oddělní.

Tomáš Sedláček|foto: redakce Post Bellum

Mlčte! Stejně brzo zemře

Armádní generál Tomáš Sedláček, někdejší vězeň komunistických kriminálů si žádal v listopadu 2011 podle nového zákona o 3. odboji udělení statusu účastníka 3. odboje a očekával s tím spojený stotisícový finanční obnos.

V médiích na dotazy novinářů odpovídal, že si peníze samozřejmě už neužije, ale rád by je odkázal svým blízkým. Podobný záměr má i mnoho jiných oprávněných žadatelů. Jenomže!

Tomáš Sedláček nebyl odbojářem ani aktivním odpůrcem bývalého režimu. Komunisté ho smetli jen proto, že představoval potencionální hrozbu. A zákon s oběťmi totalitního režimu nepočítá.

Ať je to dobře, nebo ne, trapnost fackuje odpovědné úředníky, představitele státu, že nenašli odvahu mu to vysvětlit a žádost zamítnout. Sedláček zemřel dříve, než se dočkal odpovědi.