Hlava státu jako morální autorita? Morálka vytváří hlavně emoce, argumenty bohužel obchází
Dá se po komunálních a senátních volbách víc předpovídat, jak by mohla vypadat volba prezidentská? „K senátním volbám víc chodí vzdělaní voliči se zájmem o politiku, v prezidentských to samé očekávat nemůžeme,“ říká v podcastu Čekání na prezidenta politoložka Eva Lebedová. „Logika druhého prezidentského kola přitom říká, že kandidát musí být schopen přesvědčit absolutní většinu. A už z minulých voleb víme, že i když se podpora může zdát velká, rozhoduje něco jiného.“
Velkou nevýhodou přímé volby pak je rozdělená společnost.
„Protože se kandidáti už od horké fáze volební kampaně musejí proti sobě vymezit – aby mobilizovali své tábory a získávali voliče. My pak po nich paradoxně chceme, aby společnost stmelovali. Toto vymezování nakonec vede k nespokojené polovině lidí,“ doplňuje Lebedová.
se zvláštním hostem politoložkou Evou Lebedovou z Univerzity Palackého Olomouc
s filozofkou Terezou Matějčkovou
s komentátorem Českého rozhlasu Petrem Hartmanem
a moderátorem Janem Pokorným
„Až se ale z kandidáta nebo kandidátky stane hlava státu, nemusí přece ve vymezování pokračovat,“ přidává komentátor Českého rozhlasu Petr Hartman.
„Záleží na tom, jak moc je citlivý na to, kdo mu kdy v minulosti i v kampani ublížil. A jestli to musí dávat najevo a mstít se, anebo je hoden role státníka.“
Morální autorita?
Z četných průzkumů už víme, že prezident by podle Češek a Čechů měl být především morální autoritou nezávislou na politicích. Měl by dobře reprezentovat, mít životní zkušenosti a respekt v zahraničí.
„Není toho málo a je v tom zabudováno i možné selhání,“ upozorňuje filozofka Tereza Matějčková.
„Protože když do někoho investujeme všechny tyto naděje, bude nás zklamávat. Tyto nároky jsou totiž obrovské,“ doplňuje.
Morální autoritou je podle filozofky ten, kdo se nepřidá na jednu nebo druhou stranu kulturních a politických válek. Navíc nesmí působit, že je k tomu vlažný a lhostejný.
Čtěte také
„Netvrdím, že morálka není v politice důležitá, ale saháme pro ní příliš často – a tím si to usnadňujeme. Morálka je totiž strašně silná karta, vytváří rychle emoce a obchází argumenty,“ uvažuje filozofka.
„Pro mě by morální autoritou byl ten, kdo by byl schopen tlumit moralizující aspekt politiky a vyzdvihovat hlavně argumenty – což je asi ideál, ale to by hlava státu přece být měla. To znamená tlumit morálku a posilovat argumentaci,“ dodává Matějčková.
Podcast jsme mimořádně natáčeli v kapli Božího těla v Olomouci i s publikem. Poslechněte si celý 22. díl podcastu Čekání na prezidenta, dozvíte se víc.
Čekání na prezidenta najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 16. října po 18. hodině.
Související
-
Václavské náměstí nám říká, že tady stále máme opomíjené a opuštěné voliče
Poslechněte si 20. epizodu podcastu Čekání na prezidenta. „To, že Bašta není elektrizující řečník, neznamená, že nebude mít žádné voliče,“ říká ústavní právník Jan Kysela.
-
Demokraté se vyznačují velmi nízkou tolerancí a pak nemají koho volit
Poslechněte si 19. epizodu Čekání na prezidenta se speciálním hostem výzkumníkem Janem Buriancem z agentury STEM/MARK.
-
Strach je velmi účinný prvek volebních kampaní
Vývoj války na Ukrajině, obavy spojené s migrační vlnou z Ukrajiny a finančními i sociálními dopady, rozhodnou, jak dopadnou prezidentské volby.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
