Lukáš Jelínek: Za přestřelkami mezi ČSSD a ANO jsou důvody věcné i politické

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nejvyšší důvěře se podle Centra pro výzkum veřejného mínění v červnu těšili ministr vnitra Jan Hamáček (vlevo) a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

Mezi ministry vnitra a zdravotnictví to zajiskřilo již na jaře. Teď ale víme, že se – aspoň podle průzkumu CVVM – jedná o dva nejdůvěryhodnější politiky.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

To dodává jejich šťouchancům novou dimenzi. Důvody se však nemění. Jan Hamáček (ČSSD) má dlouhodobě pocit, že Adam Vojtěch (za ANO) svoji manažerskou roli nezvládá, je pomalý a možná i měkký.

Doložit to může zdlouhavým obstaráváním ochranných pomůcek resortem zdravotnictví během zavirovaného jara. Tenkrát mu vnitro vytrhlo trn z paty. Později Hamáček nahlas uvažoval, že lepším ministrem než Vojtěch byl jeho někdejší náměstek a dnešní vládní zmocněnec pro výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula.

O víkendu si zase postěžoval na výsledky chytré karantény. Hamáček míní, že projekt pod Vojtěchovým ministerstvem nefunguje, jak by měl. Vláda nakonec v pondělí rozhodla, že nad chytrou karanténou bude dohlížet orgán, v jehož čele stane samotný premiér. Do kolegových kompetencí se šéf vnitra navezl také, když občany vyzval k opětovnému nošení roušek v uzavřených prostorách.

Vojtěch i Andrej Babiš (ANO) Hamáčkovi poradili, aby si hleděl svého. Například co nejlepšího zajištění podzimních voleb, jichž se nejspíš nákaza více nebo méně dotkne. Z pohledu veřejnosti ovšem Hamáček svým razantním přístupem sklízí větší sympatie než usměvavý, leč nedůrazný Vojtěch.

Babiš nemá rád odmlouvání

Nabízí se otázka, nakolik jde o rozdílnost povah či zkušeností nastíněnou covidem-19 a nakolik o politickou hru mezi sociální demokracií a hnutím ANO. Žádná koalice dosud nezůstala bez otřesů, když se přiblížily volby. Nás letos čekají krajské a senátní, za rok pak sněmovní.

Jenže Hamáček je ten poslední, kdo by si přál pád vlády. Všechno investoval do její podpory, když musel přesvědčit cukající se spolustraníky. Vštěpoval jim, že toto je jediná cesta, jak zvýšit preference ČSSD. Dosud se to nepotvrdilo, takže tím spíš má motivaci vydržet ve Strakovce do konce volebního období. Nemluvě o tom, že co se týká osobní spolupráce, měl Babiš pro Hamáčka zatím jen slova chvály.

Přesto patrně o politický poker půjde. Hamáček coby předseda ČSSD nejspíš ani tak nestojí o konec ministra Vojtěcha jako spíš o vyrovnání skóre s premiérem, který se naopak pravidelně strefuje do oranžové ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové.

Babiš nemá rád odmlouvání, navíc v Maláčové tuší možnou příští lídryni sociální demokracie, která by mu na ruku nešla. Hamáček je ke svým lidem loajální a chce ukázat, že slabší kusy má ve vládě ANO. V konečném výsledku pak žádná strana nebude požadovat odvolání koaličních ministrů. Kdyby měl tedy Vojtěch skončit, nebude to z popudu Hamáčka, ale pro nespokojenost Babiše. A ta v posledních týdnech evidentně stoupá.

Protože však klíčovými aktéry sociální demokracie nejsou jen předseda a ministři, ale i poslanci, dá se očekávat, že koaličních konfliktů přibude. Například nad paušální daní pro živnostníky, nad kontroverzní podporou cestovního ruchu, ale také nad Babišovým střetem zájmů.

Lukáš Jelínek

Není se čemu divit. ČSSD je přesvědčena, že v kabinetu dělá, co může, voličské sympatie ale nejdou za ní, nýbrž za hnutím ANO. Babiš převzal významnou část sociálně demokratického i komunistického elektorátu. Doufat, že se vrátí, když bude ČSSD poslušně fidlat druhé koaliční housle, by bylo pošetilé. Více by zmohla akce, tedy radikalizace levice zejména v daňové a sociální oblasti. Ta by měla mnohem větší smysl než usilování o skalp ministra Vojtěcha.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)