Lukáš Jelínek: Hrozí ministru Vojtěchovi osud obětního beránka?
„Neuvažuji o výměnách. Ministr Vojtěch odvedl a odvádí dobrou práci,“ řekl premiér Andrej Babiš 25. dubna deníku Právo.
Mohli bychom to brát jako utnutí drbů o osudu šéfa resortu zdravotnictví. Nenechme se však mýlit. Podobně se Babiš zastával ministrů, jejichž politické hroby jsou už dávno obrostlé plevelem. Pro takového Dana Ťoka na dopravě měl jenom samé superlativy.
Čtěte také
Adam Vojtěch má navíc silné kritiky nejen ve středopravicové opozici, ale i v komunistech. Možná jim vadí, že do Babišova týmu přišel z ODS, možná mají výhrady k jeho relativně nízkému věku, možná jej nepovažují za dostatečného odborníka. Veřejně mu mydlí schody už dávno. Nepřekvapí proto názor předsedy jejich poslanců Pavla Kováčika, že by Vojtěch, až pomine koronavirová krize, měl odejít.
Za úspěch můžeme považovat už to, že v kanceláři, ve které se ministři obvykle střídají jako svatí na orloji, sedí dva a půl roku. Do funkce přitom nastupoval s titulem z práv a mediálních studií coby amatér, na kterého lékaři hleděli skrz prsty.
Babiše ale zaujal kombinací manažerského a analytického přístupu, takže jej nejprve využíval jako svého rádce, pak jej nominoval na sněmovní kandidátku a ve finále posadil do horkého křesla.
Panská láska po zajících skáče
Stejně jako ostatní ministři za ANO – s výjimkou Richarda Brabce – je Vojtěch nestraník. Politickou praxi od členů vlády Andrej Babiš nevyžaduje. V resortech vidí divize holdingu, a tak dává zelenou manažerským typům.
Čtěte také
Jenže ministerská funkce je politická a vyžaduje schopnost vyjednávat, přesvědčovat, argumentovat a vysvětlovat – poslancům, senátorům, zájmovým skupinám i veřejnosti. V tom mají Babišovi ministři vážné nedostatky.
Navíc se musejí potýkat s těžkopádností veřejné správy a setrvačností svých úřadů. Když k tomu přičteme zlozvyk, který od politiků okoukali i nepolitici, tedy nahodilé a chaotické vládnutí, jedná se o nebezpečnou výbušnou směs.
Nazíráno z tohoto úhlu, je malý zázrak, že se Česká republika vypořádává s epidemií poměrně hladce, a to i v oblasti zdravotnictví. Nepřeceňujme ale roli ústavních činitelů. Zásluhu na tom mají především lékaři, laboranti a další zdravotníci, a především vzepětí solidarity napříč společností.
Adam Vojtěch se – na rozdíl od Babiše – projevil hlavně jako schopný a vlídný komunikátor. Na jeho bedra ovšem padají problémy se zásobováním ochrannými pomůckami, jejich nákupem a distribucí.
Čtěte také
V zimě, dříve než se u nás vyskytl první nemocný, se ve sněmovně prsil, že nic nechybí a má vše pod kontrolou. Posléze se ukázalo, že ministerstvo neumí v cizině pořádně nakoupit ani roušky a respirátory. Ne nadarmo už nad kostrbatým vládním zásobováním krouží Nejvyšší kontrolní úřad.
Další ranou do Vojtěchova vazu bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterému vadily zákazy a příkazy vydávané ne na základě krizového zákona, ale zákona o ochraně zdraví. Zjevně ani legislativa není Vojtěchovou silnou stránkou. Opozice do toho požaduje, aby po skončení epidemie vznikla sněmovní vyšetřovací komise, která by si na vládní počínání důkladně posvítila.
V zákulisí se proslýchá, že je Vojtěch člověk slušný a poctivý, ale měkký. Prý i Babišovi vadí, že málo tříská do stolu. Odráží se to také na protichůdných mediálních výstupech epidemiologických expertů, které ministr zdravotnictví neumí postavit do latě.
Spekulace, že až premiérovi poteče do bot a bude potřebovat obětního beránka, hbitě sáhne po Adamu Vojtěchovi, proto vůbec nemusí být od věci. Málokdo je lepším ztělesněním rčení, že „panská láska po zajících skáče“, než Andrej Babiš.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
