Petr Janyška: Rozpálené centrum Prahy bije na poplach

Ještě daleko hůř je na tom jih Evropy. Valná většina Francie měla přes celé léto nejvyšší nebo vysoký stav pohotovosti kvůli horku. V některých městečkách tam na jihu netekla voda v kašnách, dno některých říček se proměnilo v procházku suchou nohou po rozpálených kamenech. V Marseille naměřili koncem července 40,6 stupňů, v Avignonu 39, v Bordeaux dokonce 41,6. K vedru se vázaly velké požáry.

Čtěte také

Klára Notaro: Když je ve Francii vedro

Jih Evropy je na horka nějakým způsobem zvyklý. Jenže dosud to bylo v létě jen pár dnů a teď to jsou týdny, během nichž se rozpálená města nestačí zchladit ani v noci. Meteorologové varují, že když to takhle půjde dál, za čtvrt století se tamní obyvatelé budou muset připravit na vedra až 50 stupňů. Tedy pomalu na Saharu na jihu Evropy. Bude tam ještě někdo v létě jezdit?

Města jako hlavní problém

Co s tím vším? Kromě velkých politik směřujících k omezení zahřívání planety je stejně tak důležité najít způsob, jak s těmi vedry žít. Největším problémem jsou samozřejmě města, způsob, jak byla dosud koncipována a stavěna i jak se uchovává jejich architektonické dědictví. Vůbec nejteplejší oblastí u nás v republice je centrum Prahy. A česká města nejsou obecně řečeno na pravidelná vedra připravena, v horkých dnech spíš improvizují.

Tohle se musí radikálně změnit, politici a lidé zodpovědní za život ve městech musí reagovat rychle, přestat se pohybovat v zajetých kolejích. Vedra nepočkají. Města se musí podstatně změnit, nejen dát na náměstí pár truhlíků s útlými stromky.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Vlny veder v Itálii aneb Kdo má právo na stín? A kdo ne?

Smyslem je zbavit se ostrůvků horka, nebo je aspoň zmírnit, zavést do historických center vodu, mlžítka, pítka, vodotrysky, kde se můžou ráchat děti, a především vysazovat stromy. V ulicích se stromořadím je úplně jiné klima než tam, kde jsou lidé nuceni pohybovat se po rozžhaveném asfaltu mezi rozpálenými zdmi činžáků. Jih Evropy ukazuje, že tohle je řešení, díky obrovitým platanům se dá na jihofrancouzských náměstích žít, a dokonce příjemně.

Vtip je ovšem v tom, že přinejmenším ve vnitřní Praze na nový strom téměř nenarazíte. Pokud ano, nahrazuje většinou starý pokácený. Vysadit jeden nový vyžaduje léta úředničiny, komise, plány. Velkou překážkou jsou nejrůznější sítě, které si každý položil pod chodník, jak mu to vyhovovalo a pro strom tam už potom nezbyde místo. Aspoň podle současných předpisů. A co je takhle změnit? Samozřejmě že to je všechno drahé, ale když se nic neudělá, lidé budou v centrech měst v létě buď umírat, nebo je budou opouštět.

Petr Janyška|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Nepochopitelnou překážkou jsou někdy i památkáři, kteří nechtějí povolit vysadit jednotlivý strom, pokud tam v minulosti nebyl, preferují stromořadí. Vedeni touhle logikou třeba nepovolili vysadit v Praze tři stromy před jednu školu, prý nedostatečný počet.

Praha má svůj klimatický plán a v něm spoustu zajímavých řešení, jenže nějak pokulhávají v čase. V centru města zatím kromě Václavského náměstí moc změn nevidět, města jako Paříž jsou daleko dál. A tropická vedra už tlučou na dveře i u nás.

Autor je publicista a bývalý diplomat