Petr Honzejk: Okamura a plané gesto opozice

Odpověď na první otázku je nejsnadnější. Okamura z funkce předsedy Sněmovny odvolán nebude. Opozice sice snadno sežene dvě pětiny, tedy 80 hlasů, které jsou na vyvolání hlasování potřeba. Ale protože celkově má ve dvousetčlenné Sněmovně pouze 92 hlasů, bude to všechno.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Skandální výroky.‘ Opoziční senátoři vyzvali Babiše, aby dal Okamurovi najevo, že škodí Česku

Je nepochybné, že existují poslanci vládní koalice, konkrétně z řad ANO, kterým se při poslechu Okamurova výlevu, ve kterém mimo jiné označoval Zelenského vládu za juntu a tvrdil, že Brusel má zájem na rozpoutání třetí světové války, udělalo slušně řečeno mdlo. Ale než aby hlasovali pro odvolání Okamury, což by fakticky znamenalo rozpad koalice, která sotva vznikla, raději si vezmou něco na žaludek a politika, jehož proslov byl k nerozeznání od propagandistických výkřiků Putinových roztleskávačů v ruské státní televizi, podrží. Předseda SPD v křesle předsedy Sněmovny zůstane.

Proti hnutí ANO

Jaký tedy má opoziční snaha o odstranění Okamury smysl, když je to ve výsledku jen bušení hlavou do zdi? Je to jistě gesto, kterým Spolu, Piráti a STAN dávají najevo přesvědčení, že Okamurova slova nejsou jen ostudné „pindy”, jak je prostořece nazval Alexandr Vondra. Ale zradou prvořadých zájmů Česka, mezi které patří obrana evropské civilizace před východní agresí a ukotvení v Evropské unii.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Babiš a Okamura v odlišných pozicích

Takové gesto bude jistě vyhovovat voličům stran, které lze beze všech pochyb nazvat demokratickými. Zároveň umožní nasvítit ty, kdo Okamurovi umožnili vystupovat nikoli jako předsedovi mrňavé sedmiprocentní strany, kterou lze z rozhodnutí soudu nazývat parlamentní fašistické hnutí, ale jako třetímu nejvyššímu ústavnímu činiteli České republiky.

Bez Andreje Babiše a spol. by se Okamura šéfem Sněmovny nikdy nestal, takže se dá říci, že gesto opozice je namířeno hlavně proti hnutí ANO.

Politické máslo na hlavách

Jenže potíž je v tom, že gesto zůstane pouhým gestem. Praktické důsledky budou nulové a nad ostudným proslovem Tomia Okamury se zavře voda nebo lépe řečeno bude překryt dalším děním a dalšími ostudami.

Aby se gesto stalo skutečným politickým činem, musely by opoziční strany udělat víc. Uspořádání, kdy vládne ANO, SPD a Motoristé, je sice jednou z variant umožněnou výsledkem voleb, ale není to přírodní zákon.

Čtěte také

Na fašisty jsme byli zvyklí. Ale teď tu máme nacisty a těch je třeba se děsit, varuje Petr Pithart

Představitelné bylo i to, aby strany současné opozice nabídly Andreji Babišovi nějakou formu tolerance a pak by se Tomio Okamura předsedou Sněmovny vůbec nestal. Takže ač platí, že za situaci, kdy se člověk neubrání pocitu, že v křesle předsedy Sněmovny sedí člověk, který si dolní komoru parlamentu plete s ruskou státní dumou, může primárně ANO, dílek politického másla zbývá i na hlavy Petra Fialy, Víta Rakušana a Zdeňka Hřiba.

Čímž se dostáváme k tomu, co aféra říká o současné české politice. Od opozice je jistě legitimním rozhodnutím nespolupracovat s Andrejem Babišem vůbec na ničem, tvrdě ho kritizovat a pokusit se ho porazit v dalších volbách.

Petr Honzejk|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Jenže zároveň si vzpomeňme, s jakými hesly šla opozice, konkrétně koalice Spolu do voleb: Teď jde o všechno, teď jde o Česko. Nyní to vypadá, že tak úplně o Česko nešlo. Protože zájmem Česka přeci – tedy alespoň dle opozice – nemůže být, aby z něj zaznívaly Okamurovy výkřiky, coby oficiální postoj představitele země.

Opozice se téhle situaci nepokusila vůbec nijak zabránit a teď jí zbývají jen silná, leč planá gesta. Ano, je to legitimní postoj. Ale trochu, vlastně docela dost, toho alibismu v opozičním hrnku plave.

Autor je komentátor Hospodářských novin