Luboš Palata: Bulharsko to už má s eurem černé na bílém. My Češi si s korunou stále lžeme do kapsy
Eurozóna se rozšířila o další zemi. Po Chorvatsku vstoupila do eurozóny další turistická země jihu Evropy, dnes asi 6,5milionové Bulharsko.
V politicky nesmírně rozhádané zemi, kde se budou na jaře konat další předčasné volby, osmé za posledních pět let, byl vstup do eurozóny jednou z mála věcí, na které se shodne drtivá většina stran v parlamentu. Odpůrci byli jen proruský prezident Rumen Radev a proruská strana Obnova, která ale nemá podporu ani patnácti procent obyvatelstva.
Čtěte také
Pro Bulharsko, ačkoli se jedná o nejchudší ekonomiku Evropské unie, bylo zavedení eura poměrně snadné. Podobně jako v jiných zemích Balkánu byla tamní měna lev už několik desetiletí pevným kurzem navázána nejdříve na německou marku a pak na euro.
Takže pro Bulhary je zavedení eura jen výměnou cedulek s cenou. Ostatně, jak připomínají mnozí bulharští ekonomové, už před zavedením jednotné evropské měny se byty nebo auta v Bulharsku mezi lidmi prodávaly v eurech, a ne v levech.
Bulharsko toto ekonomické povzbuzení potřebovalo, protože na rozdíl od sousedního Rumunska, zažívajícího nejen díky automobilce Dacia svůj zlatý věk, se Bulharsko nedokázalo dostat z konce unijního ekonomického žebříčku. Také kvůli tomu, že několik desítek procent ekonomicky aktivního obyvatelstva odešlo z Bulharska za prací do západní ale i střední Evropy. Takže dnes zemi chybí vedle politické stability i pracovní síla, ta kvalifikovaná obzvlášť.
Čtěte také
Euro ale zázraky neumí. Dokáže zvýšit investiční atraktivitu země, snížit inflaci, zajistit nezadluženému Bulharsku levnější půjčky na finančních trzích a pomoct turistickému ruchu. Ale samo o sobě ani nezvedne nízké platy, ani nezajistí politickou stabilitu. Bulharsku dá ale také pocit sebedůvěry, když země zasedne společně s dvacítkou dalších států k jednacímu stolu eurozóny, který tvoří ekonomické jádro Evropské unie.
Platy pod evropským průměrem
Pro nás Čechy je bulharský příklad důvodem k zamyšlení, zda už neskončit s trucpodnikem jménem česká koruna. Protože v naší situaci tak obrovské provázanosti s eurozónou to nic jiného není. Ostatně velká část českých firem to pochopila už dávno.
Já osobně si myslím, že hlavním důvodem české nechuti k euru je naše vlastní neschopnost si přiznat, jak na tom jsme. Že naše platy jsou výrazně pod úrovní naší ekonomiky, která se blíží průměru Evropské unie. Ale české platy jsou unijnímu průměru stále vzdálené. A kdybychom je dostávali v eurech, tak bychom to měli černé na bílém. Takhle si můžeme pořád tak trochu lhát do kapsy a chlácholit se levným pivem a tím, že platy na ta eura nepřepočítáváme.
Bulhaři to už černé na bílém od ledna mají. Stará moudrost říká, že přiznat si pravdu bývá první krok k nápravě. S dodatkem, že euro samotné ještě nikdy nikomu vyšší plat nezajistilo.
Autor je evropským editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
