Luboš Palata: Středoevropský fejeton

02416868.jpeg
02416868.jpeg
Budu v příštích dnech zřejmě jeden z mála Čechů, který na obvyklou otázku pozdně srpnových dnů: "Kde ses tak opálil?" bude moci odpovědět, že u Baltu v Polsku. A budu tím zřejmě budit nefalšovaný zájem, protože polský Balt je tady v Česku v představách lidí vším jiným, jen ne místem, kde si můžete užít sluníčka a teplého moře.

Já mohu s klidným svědomím říci, že obojího jsme si užili u polského Baltu víc než dost a zdaleka to nebylo všechno. Začalo to hned cestou do polského Kolobrzegu, když jsme se hned za německými hranicemi stavili v přístavu Štětín. Když jsem plánoval cestu, tak nebylo na první srpnový víkend možné k mému překvapení sehnat ve skoro půlmilionovém Štětíně ubytování.

Při našem příjezdu se ukázalo proč. Ve štětínském přístavu, který je v samém centru města, přímo pod nádhernou radnicí, se totiž konala světové Finále regaty velkých plachetnic, pohádkových troj až čtyřstěžníků, kterých se sem jela desítka z celého světa, včetně tak exotických zemí jako Mexiko či Brazílie. Do Štětína, který tuto regatu hostil po deseti letech, se sjely milióny lidí a při pohledu na neuvěřitelně nádherné plachetnice si určitě stejně jako my říkali, že to stálo za to.

Po tomto neplánovaném, ale o to úžasnějším dovolenkovém předkrmu to měl Kolobrzeg, padesáti tisícový přístav asi sto kilometrů od západní hranice Polska, poměrně těžké. Ale ani tento hlavní chod naší dovolené nezklamal. Vila, v níž jsme bydleli, byla zrovna tak hezká, jako na fotografii, podle které jsme si ji na internetu vybrali, moře bylo skutečně jen přes lesík a písečné duny, mnohakilometrová pláž byla z onoho úžasného jemného bílého písku, který má stěží kde konkurenci a rozhodně jsme na ní nebyli namačkáni jako sadrinky.

A celá dovolená v Polsku se ukázala jako překvapivě levná a pohodová a to jsme rozhodně na ničem příliš nešetřili. Polsko, které se mi ještě před několika lety zdálo jako drahá země, totiž překvapivě zlevnilo, nebo, což je druhá horší možnost, ten náš český život v posledních několika letech značně podražil. V Polsku jsme si tak za nijak závratné ceny dopřávali každý den místní čerstvé ryby, polské speciality, dobré pivo a sem tam i nějaké to víno, samozřejmě že ne polské, ale chilské, australské. Potraviny, mnohem kvalitnější, než se k nám do levných supermarketů z Polska vozí, stály tak málo, že jsem si musel položit otázku, zda nás ti naši obchodníci prostě jen neokrádají. Třeba kvalitní plnotučné polské mléko stálo v Kolobrzegu deset korun...

Ale to jen tak na okraj. To, že polský Balt není drahý, neznamená v žádném případě, že by byl chudý. Pobřežní kolonáda a hotely a restaurace kolem ní snesly slušná evropská měřítka, stejně jako čistota pláží a města vůbec. Při porovnání s Bulharskem, v němž se mi dva týdny předtím podotýkám líbilo, bylo Polsko někde o dva stupně výš. Samozřejmě, Německo s jeho přímořskými lázněmi kolem Baltu a Severního moře to nebylo. Ale zase jste tady za to, co vás v Německu stojí sto euro zaplatili sto zlotých, což je pro představu asi tak čtyřikrát méně.

Po celém Kolobrzegu, z jehož historického jádra po konci druhé světové války mnoho nezbylo, bylo vidět, že Polsko jde jako země raketově nahoru a to včetně architektonického vkusu a kvality nově budovaných domů, penzionů a hotelů. Prostě, co vám mám říkat, když se k tomu všemu přidalo krásné teplé, ale nikoli tropicky horké počasí, čisté moře přes dvacet stupňů, byla z toho nádherně vydařená dovolená. Dovolená, na kterou budeme vzpomínat a kterou si budeme chtít někdy brzy zase zopakovat.

Hezký den od Baltu vám přeje Váš Luboš Palata.