Ondřej Konrád: Ankara v dalším stádiu
Jen kdosi dost naivní si minulou středu po vydání předběžného opatření Ústavním soudem, aby vláda nebránila prezidentovi reprezentovat zemi na summitu NATO, mohl myslet, že je tím vleklý spor vyřešen. Ostatně hned vzápětí to naznačilo prohlášení Petra Pavla, že tím pádem přirozeně coby nejvyšší ústavní činitel delegaci povede. To muselo narazit, a tak se také stalo.
Čtěte také
Toto pondělí premiér sice oznámil, že byla hlava státu na summit akreditována a poletí i se svým týmem zvláštním letadlem, ale šéfovat výpravě bude on. A jaký bude mít Pavel v Ankaře program, je předmětem jednání mezi prezidentskou kanceláří a ministerstvem zahraničí.
Andrej Babiš (ANO) se tváří, že se ho to netýká. Jenže organizátoři budou prostě vnímat přítomnost hlavy českého státu a příslušně se k ní chovat. Takže mohou nastat různé nepředvídatelné a nepříjemné situace.
Dělba velkorysosti
Na brífinku po schůzi kabinetu ne zrovna šťastně vyhlížející premiér vyjádřil něco mezi radou a přáním, jestli by prezident ještě nezvážil variantu do Ankary velkoryse necestovat. Ukončení sporu by prý přispělo k uklidnění společnosti. A zároveň Pavlovi v podstatě slíbil účast na summitu Aliance za rok v Tiraně, zatímco letos půjde o peníze na obranu a pro Ukrajinu a na to se prý Pavel dívá jinak.
Čtěte také
Prezident ale několikrát zopakoval, že se hodlá na summitu držet vládní linie. Těžko si také představit, jak na vrcholném mezinárodním fóru vystupuje proti ní. Ani Babiš si nic takového jistě nemyslí.
Ale na subordinaci, aby se tak řeklo, bývalý voják Pavel nadále trvá: on je formálním číslem jedna na domácím hřišti, a tak má být v čele delegace. A vzdát se cesty na summit rozhodně nemíní. Ostatně by to bylo dost divné vůči většině pléna ústavních soudců, která v časové tísni vyhověla briskně jeho žádosti o vydání předběžného opatření právě kvůli Ankaře.
Zároveň však premiérovi nabízí cosi jako dělbu oné výzvy k velkorysosti: ať si vybere, na které části summitu chce reprezentovat a on se tomu přizpůsobí. Nejlépe by to pak bylo probrat osobně.
Na co radši nesázet
Jenže Babiš se zatím drží pozice uraženého kvůli kompetenční žalobě. Jakoby šlo o cosi osobního proti němu, a nikoli jen o výklad jednoho ne zcela jasného ústavního článku. Takže rokování s Pavlem považuje za bezpředmětné, ačkoli jestli by něco přispělo k onomu uklidnění společnosti, pak právě věcná debata prezidenta s premiérem.
Ten je ale podle všeho stále pod silným tlakem ministra zahraničí Macinky, jehož stranu Motoristé sobě Babiš potřebuje zachovat v koalici. A premiér ví stejně dobře jako takřka každé dítě v republice, že konflikt Strakovy akademie s Hradem je osobní, ovšem Pavla s Macinkou – kvůli nejmenování čestného předsedy Motoristů Filipa Turka ministrem.
Macinka napsal v lednu prezidentovu poradci Petru Kolářovi v sms mimo jiné: „Jsem připraven bojovat s Petrem Pavlem za Turka tak brutálně, že z toho bude velké a dlouho trvající téma. Bez skrupulí.“
Turek členem vlády není, ale rozpoutaná válka neutichá, spíš jen vzrůstá. Nicméně do summitu ještě nějaký čas zbývá, třeba budeme nakonec příjemně překvapeni. I když sázet na to se nedoporučuje.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
