Antoš o kompetenční žalobě: Tlačit na rychlost není šťastné. Verdikt ovlivní naše fungování na roky

Připomeňme, že vláda v pondělí rozhodla, že delegaci, ve které bude také ministr obrany Jaromír Zůna za SPD a ministr zahraničí Petr Macinka z Motoristů, povede premiér Andrej Babiš (ANO). Dá se předpokládat, že když jde o tak exponovanou věc a summit se koná už za dva týdny, projedná Ústavní soud kompetenční žalobu přednostně?

Já si myslím, že to přednostní projednání je docela pravděpodobné, není to zase tak výjimečná záležitost. Ale zároveň z toho podle mě neplyne, že se to skutečně stihne do té doby toho summitu.

Čtěte také

Rychetský o kompetenční žalobě: Vláda se může snažit oddalovat obstrukcemi včasné rozhodnutí soudu

Bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl v našem vysílání, že pokud bude to usnesení vlády vypadat zdánlivě bezzubě, například, a teď pana Rychetského cituji, „na summit NATO posílá vláda svého předsedu spolu s dalšími dvěma ministry“, tak by se nejednalo o protiústavní usnesení a dalo by se těžko udělat předmětem řízení před Ústavním soudem. Co by to znamenalo v praxi?

Toto je úhel pohledu, který jsem zatím neslyšel. Mně přijde klíčové, že to řízení je rámováno jako řízení o výkon sdílené pravomoci, což je něco, co Ústavní soud v minulosti už rozhodoval v jiném případě. Tím pádem také to, čeho se prezident republiky domáhá, je vlastně z velké části poskytnutí součinnosti.

Čili to, jestli k tomu usnesení je napsáno, že pojede někdo a není tam výslovně napsáno, že nepojede prezident republiky – což tam, předpokládám, není – se z mého pohledu nezdá podstatné pro to samotné řízení.

Co vlastně by mělo být předmětem toho řízení? Je to to, na co se odvolává prezident, tedy na ten ústavní článek číslo 63 a větu, že prezident republiky zastupuje stát navenek? Má toto nějakým způsobem zhodnotit Ústavní soud?

Je to tak. Klasický kompetenční spor, který známe od správních soudů, spočívá v tom, že jsou dva orgány, které se nemohou dohodnout na tom, kdo z nich je příslušný k vykonávání určité pravomoci. Buďto je to pozitivní kompetenční spor, to znamená oba chtějí vykonávat nějakou pravomoc a tvrdí, že je jejich, nebo je to častěji negativní, že ani jeden z nich o to nemá zájem.

Čtěte také

iROZHLAS

DOKUMENT: Nejen Ankara. Prezident žádá, aby mu vláda nesměla bránit v účasti na summitech NATO

Tento případ je ale trochu jiný. Ústavní soud tady rozhoduje v trochu jiném typu řízení a v minulosti už právě řešil případ, kdy šlo o výkon sdílené pravomoci, to znamená, že dva ústavní orgány mají něco vykonávat společně. To je i tento případ.

Pravomoci podle článku 63 vykonává prezident v součinnosti s vládou a bod sporu spočívá v tom, do jaké míry ho je možné v té sdílené kompetenci vynechat.

Dosud se stalo jen jednou, že prezident České republiky na summit NATO nejel. A to Miloš Zeman v roce 2022 ze zdravotních důvodů. Jinak dost často šlo o delegaci, kterou tvořili premiér i prezident, a to i z různých politických táborů. Měl by podle vás Ústavní soud přihlédnout i k dosavadní ústavní praxi?

Mně to připadá jako docela významný argument, protože díváme-li se na text Ústavy, tak tam najdeme argumenty pro jednu i pro druhou stranu. Na jedné straně je tam skutečně výslovně napsáno, že prezident republiky zastupuje stát navenek, na druhou stranu je také napsáno, že za výkon těchto pravomocí odpovídá vláda, což jí poskytuje určitý prostor. Tím pádem bych dokázal hájit v zásadě oba výklady.

A v takových situacích je důležité se podívat, jestli existuje nějaká ustálená ústavní praxe, která naznačuje, že ústavní aktéři v různém složení, různí prezidenti, různí předsedové vlády, si tu ústavní listinu vykládali určitým způsobem.

Čtěte také

Politolog Kopeček: Kompetenční žaloba? Vyjasnění hranic je žádoucí, rozhodnutí soudu bude důležitým vodítkem do budoucna

Tady se mi zdá, že taková ustavená ústavní praxe skutečně existuje a to vlastně mluví proti tomu, aby se teď vláda jednostranně se snažila ten dosavadní výklad změnit.

Půjde o precedentní rozhodnutí?

Já si myslím, že nepochybně. Myslím si, že Ústavnímu soudu dává příležitost vyjádřit se ke spoustě různých otázek, včetně významu té ustálené ústavní praxe, včetně toho, jaké je postavení prezidenta republiky, včetně toho, zda jsou ty různé ústavní orgány povinny poskytovat součinnost u výkonnostních pravomocí v rámci takzvaného principu vzájemné loajality ústavních orgánů. Toto všechno by v tom rozhodnutí mohlo být.

I proto si myslím, že by nebylo šťastné tlačit teď na rychlost, protože je to rozhodnutí, které může ovlivnit fungování našeho ústavního systému na dlouhé roky dopředu.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.