Luboš Palata: Pellegrini je jedno velké zklamání. Nic pozitivního od něj nečekejme
Byla sobota poledne a bylo opravdu hezky. Seděli jsme s bývalým premiérem Igorem Matovičem na střeše historické kavárny kousek od hradeb staré Trnavy, kde Matovič bydlí, a byl to rozhovor, který se povede párkrát za život. Klidný, uvolněný, ale k podstatě věci.
Matovič zdaleka neměl jistotu, zda Slovensko skutečně zvolí opozičního kandidáta Ivana Korčoka a také se tak nakonec nestalo.
Čtěte také
K jeho soupeři Petru Pellegrinimu, kterého slovenští novináři až do podzimních voleb považovali za slušnou tvář politiky, s níž půjde dát dohromady prozápadní vládu bez Roberta Fica, a dokonce s Pellegrinim v čele, prohlásil, že to byl od začátku podvod. A že on to vždy říkal.
Nevím, jestli to tak skutečně bylo od začátku, kdy Pellegrini s jedenácti poslanci opustil před čtyřmi roky Ficův Smer a založil si stranu Hlas, ale dnes to skutečně jako podvod vypadá. Ministry Hlasu ve vládě, kde mají víc křesel než Smer, od Ficovy strany nepoznáte. Někteří jako ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok jsou dokonce výkladní skříní brutální politiky Ficovy vlády.
Usměvavější část moci
A sám Peter Pellegrini sice nemá slovní excesy jako dnes velmi nevyrovnaný Fico, ale obsah jeho slov je s tím, co říká a tvrdí Fico, téměř identický. Dokonce ve svém prvním vystoupení poté, co byl zvolen prezidentem, měl v nové roli zvolené hlavy státu věty k nerozeznání od Fica. Snad jen s výjimkou obhroublého slovního spojení „do psej matere“, které používá výlučně premiér.
Čtěte také
Z dosud řečeného vyplývá jeden zásadní závěr. Od Pellegriniho se v jeho nové funkci nedá čekat nic dobrého, nic zásadnějšího, čím by korigoval Ficovu politiku. Na Slovensku i vůči zahraničí.
Pellegrini a jeho strana Hlas už pět měsíců nejsou ani slušnější, ani prozápadnější, ani demokratičtější silou vlády. Pokud někdo drží západní kurz Ficova kabinetu, je to paradoxně premiérova pravá ruka, ministr obrany Robert Kaliňák, který pěstuje těsné spojenectví Slovenska se Spojenými státy.
Čekat něco takového od Pellegriniho by bylo po zkušenostech z posledního půl roku naivní. Ano, možná bude tou usměvavější částí moci, možná bude žehlit průšvihy kabinetu v Bruselu.
Ale nic z toho, co řekl hned po volbách a také během volební kampaně, nezadává důvod k nějaké větší naději. Přestože nejen čeští představitelé včetně prezidenta Petra Pavla byli v gratulacích pozitivní a podali novému prezidentovi přátelsky ruku na přivítanou, je třeba varovat před velkými nadějemi.
Dokonce i před těmi, že by z něj snad časem mohl být alespoň druhý Michal Kováč, který se ze spojence Vladimíra Mečiara stal jako prezident Slovenska jeho mocenským oponentem. K Petru Pellegrinimu je totiž třeba přistupovat bez jakýchkoli pozitivních očekávání. Má to výhodu v tom, že pak můžete být jen pozitivně překvapeni.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
