Lidé jako Masaryk nebo Havel se rodí pouze v revolucích. Další prezidenti jsou a budou běžní politici, myslí si bývalý mluvčí Hradu Špaček

„Je příjemné, pokud je na Hradě osobnost, která zajímá svět a u které, když se objeví na summitu NATO anebo EU, všichni považují za čest se s ní poplácat po zádech, potřást si rukou. Nicméně drtivá většina představitelů ostatních evropských anebo i euroatlantických zemí nejsou charismatické osobnosti. Jsou to prostě obyčejní politici.“

Drtivá většina představitelů ostatních zemí nejsou charismatické osobnosti.

Špaček dlouhodobě tvrdí, že na Hrad je zapotřebí vrátit takzvaný étos. „Vzhledem k těm škodám, které na Hradě napáchaly předchozí generace prezidentů, to bude práce náročná a obtížná,“ odpovídá.

Čtěte také

Radko Kubičko: Prezident Zeman si už zcela zbytečně hraje s Ústavním soudem

„Ústavní funkce prezidenta republiky je výjimečná v tom, že instituce a osobnost je jedno a totéž. Tedy, že ten člověk sám o sobě představuje i instituci. To znamená, že jeho osobní vlastnosti, chyby, prohřešky, poklesky se promítají do výkonu funkce. Do její prestiže, vážnosti a respektu veřejnosti.“

„Příští prezident/ka si bude muset pohlídat, aby byl/a jako integrovaná osobnost představitelem ctihodné instituce, ke které se lidé upínají už celá staletí,“ uvažuje Špaček.

Byli jsme mnohokrát svědky toho, kdy Miloš Zeman dostatečně důstojně nevystupoval.

Podle etika je důležité především důstojné vystupování. „Byli jsme mnohokrát svědky toho, kdy současný prezident dostatečně důstojně nevystupoval. Když jsme ve veřejnoprávním rozhlase, tak právě v tomto médiu říkal slova, která prezident nepronáší. Žádný prezident na světě.“

Čtěte také

Už víte, koho volit? Shrnujeme postoje kandidátů ke čtyřem důležitým tématům

Nová hlava státu by měla být osobností, která budí úctu, respekt a ke které mají lidé důvěru. „Protože kromě ústavních pravomocí, které jsou vyjmenovány v článku 62 a 63 Ústavy ČR, je prezident ještě osobnost, ke které se lidé upínají.“

„Také bydlí na Hradě – to něco znamená a je tady hluboká tradice zakořeněná v tom, že prezident je poslední instance našich potíží, problémů a starostí. To není jen o možnosti udělování milostí, ale kdykoli například v ulici netekla voda, tak lidé psali na Hrad – kam také měli napsat, že ano,“ komentuje Špaček s nadsázkou.

Prezident je navíc osobnost, ke které se lidé upínají.

„Prezident je v očích veřejnosti opravdu něčím výjimečným – lidé se domnívají, že je nadán také výjimečnými pravomocemi,“ naznačuje. „Nicméně prezident má naprosto taxativně vypočítané pravomoci.“

Čtěte také

Ladislav Špaček: Jsme jediný národ, který sní oběd za deset minut. Ostatní sedí u stolu co nejdéle

„Lidé se domnívají, že jim prezident dokáže zařídit lepší život. Vzpomeňme si, když v těch 90. letech přicházelo první zklamání, kdy se lidem nedařilo podnikání a najednou zjišťovali, že to neumějí nebo jen nemají štěstí. Utekla jim žena – kdo může za ten jejich zpackaný život? No, ten, kdo nám tenkrát z toho balkónu sliboval…“

„Proto jsme zvonili těmi klíči? Volali vyčítavě k Havlovi – a pak docházelo ke zklamání.“ Když to shrne, říká: „Prezident nikomu nezařídí lepší život. On neprodlouží dětem prázdniny. Musíme být realističtí a vědět, co od prezidenta očekávat, abychom nebyli zklamáni,“ uzavírá Ladislav Špaček.

Celou Osobnost Plus Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu.